Otevřený dopis ministru spravedlnosti

Jsem hrubě nespokojen se situací, kdy si soudci přisoudili značné částky ze státního rozpočtu. Předkládám svůj názor ministru spravedlnosti. Navrhuji připomenout soudcům znění Ústavy.

Komu: Ministru spravedlnosti

Na vědomí: Členům vládního kabinetu

Vážený pane ministře.

Blahopřeji Vám ke jmenování do této funkce.

Současně Vám chci připomenout, že zodpovídáte za nejmocnější sbor úředníků v tomto státě. Úředníci Vašeho úřadu se nerozpakují a rozhodnou, že při stavbě dálnice jiní úředníci rozhodli špatně, a proto stavbu zastaví. Nic jim neříká nezávislost moci soudní a výkonné. Vaši úředníci rozhodují o kmitočtových pásmech, o výši důchodů, o setrvání vašich úředníků ve svých pozicích (předsedkyně Nejvyššího soudu, státní zástupce) atd.

Na základě rozhodnutí úředníků Vašeho ministerstva byla zadržena skupina občanů (mezi nimi i někteří bývalí poslanci) a zbavena na čas svých základních občanských práv. Jiní Vaši úředníci budou těmto občanům vyměřovat odškodnění, která jim náleží za pochybení státu.

Nejnověji se Vaši úředníci rozhodli rozhodovat o svých platech. Bez ohledu na slib prezidentovi, ignorují znění Ústavy. Jako bývalý advokát jistě víte, které rozhodnutí soudu je podjaté. Soudci Nejvyššího soudu takové rozhodnutí klidně vydali. Podjatost dokazuje reakce Ministerstva práce a sociálních 

Jistě si vzpomínáte na spor brněnských vysokoškoláků s vedením fakulty. Spor po sametové revoluci trval nejméně 20 let. Můj spor o triviální výrok soudu („smlouva, při které některý účastník změní smluvní podmínky, je neplatná“) trvá čtyři roky a konec je v nedohlednu. Jste spokojen s prací Vašeho ministerstva?

Každý ví, že podle Listiny práv a svobod jsou si svéprávní občané před zákonem rovni. Na základě této rovnosti mají soudci ze zákona zakázáno zabývat se tím, zda má občan nějaké specifické vzdělání. Má-li občan Pospíšil (s právnickým vzděláním) právo obrátit se na Nejvyšší soud, potom toto právo má každý svéprávný občan České republiky. To je nevyvratitelné tvrzení. Občanský soudní řád to popírá. Přikazuje občanovi, aby v případě dovolání proti rozsudku soudu II. stupně použil služeb „osoby s právnickým vzděláním“. Že občan může být nesolventní, je tomuto předpisu lhostejné. Podle jiného zákonného předpisu se na Ústavní soud může občan obracet pouze prostřednictvím advokáta. (I když Listina práv předepisuje, že v případech základních práv a svobod tak tomu být nemusí.) 

V Listině práv je článek, který stanoví, že nikdo nesmí být odebrán svému zákonnému soudci. Definice zákonného soudce v Listině není. Zákonodárci v totalitním režimu použili tento článek k tomu, aby soudci mohli vynášet jakákoliv rozhodnutí a nenesli za svá rozhodnutí odpovědnost. Do soudního pořádku vložili možnost, že soudce vyššího soudu (senát soudu II. stupně) může spor vrátit soudci I. stupně. Tato obezlička má za následek, že některé spory trvají léta. Ústava vylučuje, aby soudce nadřazeného soudu ohrožoval nezávislé rozhodnutí jiného soudce.

Ústavní článek 82. říká toto:

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

Jestliže soudce prvního stupně vydá své rozhodnutí, nikdo (ani soudci odvolacího soudu) nesmí nestrannost tohoto rozhodnutí ohrožovat (zpochybňovat). Soudce odvolacího soudu může toto rozhodnutí potvrdit, opravit, nebo vydat své konečné rozhodnutí soudu druhého stupně. Nesmí nutit soudce I. stupně k tomu, aby vydal jiné rozhodnutí. Každé odvolání je žádostí, aby rozhodnutí soudu I. stupně prozkoumal a rozhodl odvolací soud. (Odvolání je vždy proti obsahu výroku, nikdy se netýká postupu, jak soudce k výroku dospěl.) Tuto triviální skutečnost samozřejmě všichni „občané s právnickým vzděláním“ dobře vědí, ale současný stav jim vyhovuje, a soudy II. stupně vracejí „k dalšímu projednání“ spis zpět soudu I. stupně. To je hlavní příčinou současného stavu justice. Soudci nadřazených soudů posuzují právní kroky nižšího soudu, ale rozhodnutí ve vlastní věci nečiní.

 V případě mzdových doplatků soudci zneužili svou pravomoc ke svému osobnímu prospěchu. Každé jednání soudce o výši platu svého, nebo o platu jiného soudce je podjaté. Způsob, jakým se s tím vyrovnal v minulosti Ústavní soud, je nedůstojný myslícího člověka. Vy, jako ministr spravedlnosti, tomu můžete zabránit. Poslanecká sněmovna by Vás měla podpořit.

Vážený pane ministře. Domnívám se, že Vaším prvním krokem byste měl dát soudcům na srozuměnou, že Ústava je nevyšším zákonem, který slíbili dodržovat.

Občané České republiky si zaslouží, aby skončila doba, ve které se nesoudí podle zákona, ale podle zavedených praktik z totalitního systému. Trvání na tom, aby soudci dodržovali Ústavu, nepředstavuje pro státní pokladnu žádný náklad. Naopak, ušetřené prostředky, které vyplynou ze zkrácení soudních pří a náhrad za špatná rozhodnutí soudců, budou nemalé.

S pozdravem

Ing. Karel Januška

Roztoky, 15.3.2015

Poznámka:  Tento dopis zveřejňuji na svém blogu.