Slepota nejen komentátorů MFD

V dnešním vydání (13.6.2015) se komentátor Korecký věnuje tomu, co proběhlo před dvěma lety (kauza Tluchoř, Nagyová). 

Chválí soudy, že „se snaží obtížně hledat hranice politiky, tedy toho, do jaké míry lze na různé etické otázky v politice nasadit kanon trestního práva“.

Pane redaktore, vůbec s Vaším názorem nesouhlasím. Naopak se domnívám, a omluva ministra spravedlnosti to potvrzuje, že celá aféra vznikla díky tomu, že naše soudy nectí zákon. V daném případě odvolací soud nerozhodl o existenci trestného činu (skutkové podstatě). Ústava praví, že nezávislé rozhodnutí soudce (třeba I. stupně) nesmí nikdo (ani soudce nadřazeného soudu) ohrožovat. Odvolací soud nerozhodl a požadoval po soudci I. stupně nové rozhodnutí. Takový postup je podle litery Ústavy nemožný.

Není třeba jakési emancipace policistů a žalobců. Soudcům je třeba přikázat, aby dodržovali hierarchii zákona. Aby si uvědomili, co do Zákona patří.  To nám chybí do právního státu. Aby i soudci Nejvyššího soudu dodržovali pravidlo a podjatém rozhodování. Přisoudit si peněžní prostředky ze státního rozpočtu, to je dost neobvyklá situace.

Náprava může vzejít z podnětu ministerstva spravedlnosti. Měl by předsedům (odvolacích) soudů sdělit, že vrátit soudní spis bez vydání rozhodnutí, je proti znění Ústavy. Lepší by bylo, kdyby zákonodárci připomněli soudcům, jak je třeba interpretovat termín „zákon“.