Smutek z jednání poslanecké sněmovny
V právním státě může občan činit vše, co není zákonem zakázáno. Soudce může vynášet taková rozhodnutí, která mu zákon nařizuje. Zákon soudci dovoluje, aby v případech, kdy zákon nařizuje nepřiměřeně tvrdá rozhodnutí, rozhodl podle svého svědomí (soudcovské cti).
Již v antice byl uplatňován princip, že spravedlivý je takový rozsudek, který je pravdivý k oběma stranám sporu. Výrok soudce ke straně žalované musí být opakem výroku ke straně žalující. Oba výroky musí být pravdivé. Za Rakouska se to nazývalo důkaz opaku. Z právních předpisů jej odstranili komunisté. Patrně jej odstranili i z učebních textů vysokých právnických škol.
Jedna základní věta matematiky říká toto: Výrok je pravdivý tehdy, a jenom tehdy, když všechny části výroku jsou pravdivé. V USA, když se rozhoduje o vině obžalovaného, všichni soudci jednomyslně (bez ohledu na jejich počet) musí být přesvědčeni o vině. Naše soudní senáty jsou zpravidla o třech soudcích a rozhodují většinovým (nikoliv jednomyslným) způsobem. Pravděpodobnost, že jejich výrok je nepravdivý (nespravedlivý) je vysoká.
Náš soudní systém je dvoustupňový. Soud nižšího soudu věc posoudí, nezávisle a nestranně rozhodne a rozsudek jménem republiky vynese veřejně.
V případě, že některá strana sporu nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně, podá odvolání. Tím říká toto: „Beru na vědomí rozhodnutí soudu I. stupně. S rozhodnutím nesouhlasím a žádám, aby spor vyřešil odvolací soud.“
Ústava v článku 82 přikazuje: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jinými slovy: svéprávný občan, samotný soudce ani soudce jiného soudu nesmí ohrožovat nestranné rozhodnutí žádného soudce. Soudy II. stupně mohou rozsudek potvrdit, opravit, nebo vynést své rozhodnutí. Nemohou „vychovávat“ soudy I. stupně na úkor občanů. Občana zajímá pouze výsledné rozhodnutí soudu. Neznalost zákona, podjatost, známosti, nebo lenost soudců II. stupně nesmí být důvodem k tomu, aby byl občan zbaven svého práva na spravedlivé a včasné rozhodnutí soudu.
Zákonodárný sbor, který dovoluje soudcům nedodržovat literu Ústavy, neplní svou povinnost.
Soudci všech soudů jsou placení za rozhodování sporů (podle znění zákona). Nejsou placeni za to, aby uplatňovali svůj „závazný právní názor“ vůči soudcům nižšího stupně. Verdikt o vrácení sporu nižšímu soudu by měl být kvalifikován jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Žádný zákon nenařizuje soudci vyššího soudu, aby vrátil řešení případu soudu nižšímu. Takový postup pochází z doby totality, kdy soudci prosazovali požadavky komunistické moci. Teď je zdrojem nejen blbé nálady, ale také soudních rozhodnutí, která jsou někdy v rozporu se zdravým rozumem.
Diskuze v poslanecké sněmovně o „veřejném zájmu“ jsou zástěrkou k tomu, aby občané opět uvěřili krásným slibům jednotlivých stran. Myslícímu občanovi je z toho trapně.
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.