Víra ve spravedlnost

Být členem zákonodárného sboru, vysokoškolským profesorem, politikem či moderátorem veřejnoprávní televize, styděl bych se za divadelní tragikomedii, kterou nám předvádí justice.

Ministr spravedlnosti se omlouvá některým bezúhonným občanům, protože byli zbaveni základního občanského práva svobody pohybu. Nejvyšší soud  přiděluje ze státního rozpočtu dodatečné mzdy nejen ostatním soudcům, ale také sobě. Soudci mění žalobní návrh a odsuzují občana, u kterého neexistuje skutková podstata trestného činu. Soudci rozhodnou, že občan zákon neporušil, ale náhrada soudních výloh mu nenáleží, i když žalobcem byl stát.

Je-li spor mezi dvěma subjekty A a B, povinností soudu je rozhodnout, která strana je v právu, čili která strana má pravdu. Soud musí určit, zda některá strana jednala v rozporu se zákonem, nebo přímo zákon porušila. Na základě takového zjištění soud rozhoduje. Rozhodnutí vůči straně A je opakem rozhodnutí vůči straně B.

Bez ohledu na to, která strana se na soud obrátí, je druhý výrok opakem prvého výroku. Oba výroky jsou pravdivé. Takové pravidlo platilo již v antice. Důkaz opaku zaručuje, že soudy na celém území rozhodují spravedlivě (pravdivě).

O povinnosti rozhodovat spravedlivě (čili pravdivě) v debatě Václava Moravce nepadlo ani slovo.

Věřím tomu, že občané republiky mají zdravý selský rozum. Vypracoval jsem pět příkazů soudcům, které je třeba dodržovat, aby se republika stala právním státem. Každá politická strana, která se bude snažit řídit stát, má možnost se k následujícím návrhům veřejně vyjádřit.  Zde je výčet nových pěti paragrafů, které by se měly stát součástí právních předpisů:

1. Hierarchické uspořádání poznatků a norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
• zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
• Ústava, Listina práv a svobod,
• nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, …)
• zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
• nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
2. Povinnost občana být zastoupen osobou s „právnickým vzděláním“ mohou soudy požadovat tehdy, když zjistí, že občanovi bez zastoupení vznikne újma.
3. O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
4. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
5. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Pokud se politická strana jasně nevyjádří, s velkou pravděpodobností jí stav justice vyhovuje. Názory a zájmy "občanů s právnickým vzděláním"  převáží nad oprávněným požadavkem většiny občanů.

Nejvyšší státní zástupce je odborná funkce pod ministrem vnitra. Každý nový ministr vnitra má mít právo jmenovat svého nejvyššího státního zástupce.
Všichni soudci patří do Ministerstva spravedlnosti. Ministr spravedlnosti může navrhnout prezidentovi, aby kteréhokoliv soudce zbavil soudcovské funkce.

Nadcházející volby by se měly stát referendem o naší justici.