Programy politických stran
Občan, instituce nebo republika (stát) může od soudu odcházet se dvěma rozsudky. Budˇ A) žalobce má pravdu (žaloba se přijímá), nebo B) žalobce nemá pravdu (žaloba se zamítá). Žádný třetí názor (žádná třetí síla) do soudních rozhodnutí nepatří. Domnívám se, že „třetí síla“ i v politice napáchala a páchá jenom zmatek.
Jak rozhodnout, která strana má pravdu objevili už v antice.
Výrok soudu k oběma stranám sporu musí být pravdivý. Pravdivý výrok je tehdy a jen tehdy, když všichni porotci rozhodli jednomyslně. Bez ohledu na počet porotců. Když soud rozhoduje pouze jednou osobou (samosoudcem), což je ekonomicky nejvýhodnější, potom soudnictví musí být dvoustupňové. To je nezbytná podmínka, aby se i druhá strana domohla svého práva. Odvolání je zákonná možnost druhé strany přezkoumat pravdivost (spravedlnost) rozhodnutí soudu prvního stupně. U odvolacího soudu má každý soud končit. Protože žádný jiný rozsudek než A nebo B nemůže padnout.
Problematická jsou taková rozhodnutí, u kterých se mají posoudit dvě různé práva. Třeba zásah policie proti účastníkům nepovoleného shromáždění vyznavačů jistého druhu hudby a občanů, kteří byli na svých právech poškození. V žádném takovém sporu se republika nesmí postavit do role žalobce. Státu žádná újma způsobená nebyla. Jestliže pan Křeček vyzývá policii, aby zasáhla, pak pan Křeček nerozumí tomu, o čem mají soudy rozhodovat. Každý soudce, který by takovou žalobu obdržel, a nevynesl rozhodnutí „žaloba se zamítá, státu žádná škoda nevznikla“, měl by být pokárán. Policie správně byla na místě. Zabránila možným trestným činům. Majetkové pře patří před civilní soud. O nějaké vině či nevině (o domněnce, zda k trestnému činu došlo) nelze mluvit.
Metoda jak ověřit, který výrok soudu je pravdivý, je stará tisíciletí. Nazývá se důkaz opakem (důkaz z opaku). Pro spravedlivé soudní rozhodnutí platí, že výrok ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Při aplikaci nesmí dojít k logickému rozporu. V minulém století s rozvojem kybernetiky byla v matematice tato skutečnost potvrzena, a logická souvislost pravdivého výroku označena za „ekvivalenci“.
Příklad pravdivého výroku: „Občan se dopustil trestného činu. Bude potrestán odnětím svobody…“. Opak tohoto výroku je: „Občan se nedopustil trestného činu. Žaloba se zamítá.“
Příklad nepravdivého výroku: „Občan odvedl daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu nenáleží.“ Opak tohoto výroku je: „Občan neodvedl daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu náleží“. Což je logický nesmysl. V antice, ani za císařství a první republiky, by takový výrok soudce nevynesl, protože v soudním řádu měl každý soudce nařízené: Důkaz opakem je povolený.
Každý stávající poslanec, i každý zvolený poslanec tuto skutečnost nemusí pochopit. Kdo by rozhodně měl mít jasno v dané věci, jsou členové volebních štábů a tvůrci volebních programů. Každá politická strana by ve svém volebním programu měla mít k problému zřetelné stanovisko.
Soudní spory připomínají hru ping-pong. Přitom Ústava vylučuje, aby se jeden soud zabýval dvakrát stejným sporem. Každý soudce má nařízené: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat“. Jestliže soudce jednou vynese své rozhodnutí, už nikdo, ani soudce vyššího soudu, nesmí jeho nestrannost ohrožovat. Jestliže pracovníci Ministerstva spravedlnosti někam do právních předpisů vložili možnost vracet rozhodnutí zpět soudci prvního stupně, tak to učinili bezdůvodně, v rozporu se zněním Ústavy. Finanční náklady, které vznikají tímto nesmyslným předpisem (nebo jeho špatným výkladem) jsou zbytečné. Daleko horší jsou morální důsledky. Soud není morální autoritou, je pouze zdrojem peněz pro „občany s právnickým vzděláním“. Jestliže poslanci takové předpisy schválili, pak je musí rychle opravit.
Zde je výčet čtyř paragrafů, které by se měly stát součástí právních předpisů, aby se vláda navrátila občanům:
§1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
§2. O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
O stejném problému z jiných hledisek:
http://kareljanuska.blog.idnes.cz/
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.