Justice podle naší právní vědy
Snahy našich zákonodárců, soudců a právních expertů směřují k tomu, aby mohli spokojeně vládnout. Aby byl občan spokojený i s každým rozhodnutím, či novým právním předpisem. Domnívají se, že se to bude dít, když sepíšou na každou činnost nový příkaz.
Jak justici přimět, aby soudy rozhodovaly spravedlivě, je jednoduché. Bohužel ale spousta právníků, poslanců a soudců by přišla o nemalé prebendy. Proto bude těžké řešení prosadit.
Každý soud může principiálně vynést pouze dvě různá rozhodnutí. Na každé řešení sporu stačí dva na sobě nezávislí soudci. Tak to předpokládá Ústava. Ta dvě rozhodnutí soudu jsou:
A: Žalobce je v právu. Žalovaná strana je povinna splnit požadavky žalobce. Veškeré soudní náklady žalobce hradí žalovaná strana.
B: Žaloba se zamítá. Náklady žalované strany hradí žalobce.
Výroky dvou soudů (jednoho sporu) musí obsahovat alespoň jedno spravedlivé (pravdivé) rozhodnutí. Ústava soudcům předepisuje rozhodovat nezávisle. Každý občan má právo podat odvolání. Takže bylo třeba vytvořit takový precedens nebo na nařízení, aby byla tato skutečnost náležitě ukrytá. Za totality to bylo jednoduché. K soudcům se přidali další soudci „z lidu“, kteří do rozhodování vnesli ten správný „závazný právní názor“. Nyní se státním zástupcům přidělila pravomoc, která je úplně protismyslná. Státní zástupci mohou (spolu)rozhodovat o tom, zda došlo k trestnému činu a uvalit na bezúhonného občana vazbu. Ústavní soud nesmyslně potvrdil, že dvoustupňové uspořádání stačí k uplatnění institutu odvolání. Což se zřejmě ukazuje za nedostatečné.
Bez ohledu na levicový Ústavní soud, žádný státní zaměstnanec nesmí mít právo zasahovat do moci soudní. Uvalení vazby musí být striktně v moci soudní, a musí zachovat princip pravdivosti výroku (výrok je pravdivý jen tehdy, když všechny části výroku jsou pravdivé). Jinými slovy, jestliže jeden soudce nesouhlasí s výrokem, nelze výrok prohlásit za pravdivý.
Proto soudní procesy připomínají hru ping-pong. Domníval jsem se, že se jednotlivé politické strany připojí k myšlence, že by volby mohly justici vrátit tam, kde byla před nástupem totality. Bohužel, procento „občanů s právnickým vzděláním“ v našich stranách, parlamentu a soudech je tak velké, že se mi to nepodařilo.
Verbálně se některé strany vyjadřují, že je třeba změny, jiné jsou pro zachování současných pravidel.
Úroveň našich právnických fakult je tak mizerná, že nerespektuje pravdu v soudních výrocích. Stát si vychovává občany problematických kvalit.
Počet zákonů a zákonných nařízení, které dosud zákonodárci stvořili, je značný. Mnohé z nich si odporují. Proto navrhuji doplnit právní normy o čtyři paragrafy, které zaručeně donutí soudy k tomu, aby rozhodovaly rychle a spravedlivě.
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
1. Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které mají zmocněni nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje senát nejméně tří soudců. Jeho rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
Je na všech poslancích a senátorech jak se k návrhu postaví. Moderátoři a novináři by také měli o návrhu alespoň informovat.
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.