Válka v justiční mafii II

Soud odsoudil jiného soudce, protože policie předložila soudu dokument, ve kterém obviněný soudce jednal v rozporu se zákonem (přijal úplatek). Rozsudek nad obviněným soudcem nenabyl právní moci. Obviněný soudce se odvolal.

Rozsudek odvolacího soudu patrně zněl (nečetl jsem). Jménem republiky: Výrok soudu proti obžalovanému se ruší. Důvody zrušení rozhodnutí (patrně, nečetl jsem): Soud, který odsoudil obviněného, nesoudí spravedlivě, protože nezná zákony.  Podle „závazného právního názoru“ (tohoto odvolacího) soudu, je třeba splnit následující požadavky:…..

Důsledek: Všechna rozhodnutí, která vynesl soud (nebo senát) prvního stupně, jsou zpochybnitelné, a každý právoplatný rozsudek se musí zrušit, a provést všechny kroky od počátku. Jestliže takové kroky nebudou provedené, pak naše soudy nejsou věrohodné. Když se taková informace zveřejní, potom soudce, o kterém jiný soud prohlásil, že postupoval nezákonně, už nemůže být soudcem. Žádný občan si nepřeje, aby byl souzen soudcem, který nerespektuje zákon.

Uvědomují si soudci tuto skutečnost? Nebo chce někdo být odsouzen soudcem, který podle názoru jiného soudu nerozhoduje podle zákona?

Vážení komentátoři veřejných sdělovacích prostředků jak rozumíte napsanému textu?

Vážení poslanci a senátoři jste si jistí, že interpretace současné Ústavy dovoluje soudcům takové nesmysly?

 Aby soudnictví fungovalo správně, musí se soudcům předepsat, jak má soudní proces probíhat. Naše Ústava to přesně nařizuje (článek 82): „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“

Z toho plyne: Každý soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Jeho nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Ani soud vyššího soudu nemá právo nařizovat jinému soudci. Hierarchie zákonů z normálního řízení společnosti v soudnictví neplatí. Naopak platí, že každý soudce (nebo senát soudců) musí vynášet pouze pravdivé výroky.

Porušení ústavního nařízení o nestranném a nezávislém rozhodování soudů vede k tomu, že náš systém lze oprávněně nazvat systémem mafiánským. Soudy pohrdají výsledky práce policie. Zavedený termín „závazný právní názor“ jenom kryje mafiánské metody v soudnictví. Ústavní soud neplní svou povinnost.

Zaručená cesta, jak z této situace vybřednout je přijat takové předpisy, které soudce přinutí, aby postupovali podle znění Ústavy.

Zde je jejich návrh:

 § 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

      1. Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

      2. Ústava, Listina základních práv a svobod,

      3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)

      4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

      5. nařízení institucí a osob, které mají zmocněni nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje senát nejméně tří soudců. Jeho rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Politické strany mají mít za cíl vládnout republice a život občanům zlepšit.  Situace je stejná desetiletí, soudy se používají k naplnění stranických pokladen. Kontroly hospodaření jsou zbytečné. Stačí jedna maličkost. Dodržovat zákon a přinutit soudce, aby neporušovali Ústavu.