Obvinění v poslanecké sněmovně

Absurdistán je pro naši republiku případný název. Policista z nějaké vyšetřovací skupiny došel k závěru, že jednání některých občanů může být kvalifikováno jako trestný čin.

Zapálený policista je natolik přesvědčený, že mu připadá úplně normální, obrátit se na poslaneckou sněmovnu, aby případné viníky zbavila imunity a vydala je k vyšetřování.

Policista asi neví, co věděl voják Švejk. V armádě i v policii platí princip subordinace. Asi se to nyní jmenuje pravomoc.  Má nějaký policista pravomoc, aby úkoloval poslance? Jak je možné, že se na poslance obrací policista? Nemáme státní zástupce, kteří mají v náplni práce zastupovat stát? Kromě dozorových máme i Nejvyššího státního zástupce (myslím že se jmenuje Pavel Zeman). Pouze P. Zeman má pravomoc obrátit se na poslaneckou sněmovnu.

Máme i policejního prezidenta. Ví policejní prezident o úkolování poslanců jeho podřízeným?

Nevím, zda policejní prezident a Nejvyšší státní zástupce koordinují v některých případech svou činnost. Zapálený policista veřejně pomluvil bezúhonné občany. Ale k porušování občanských práv policií nesmí docházet. Rozdíl mezi neetickým a trestným jednáním je zásadní. A výhradně soud tyto problémy řeší.

V obdobných případech je povinností každého státního úředníka obrátit se nejdříve na soud, aby nebylo nejmenších pochyb o tom, že k trestnému činu došlo. Až po rozhodnutí soudu „trestný čin se stal“ může Nejvyšší státní zástupce požádat poslance, zda ze svého středu vydají některé ze svých kolegů.

Vzdělanost našich ministrů spravedlnosti je pochybná. Kdo jiný, než ministr spravedlnosti má dohlížet na to, abychom byli právním státem?

Vážení zákonodárci. Každé politické straně jsem zaslal návrh čtyř nových paragrafů ( Soudy a rozhodování ), které by vyloučily obdobné situace. Kromě ušetření značných částek státního rozpočtu by se republika dostala do stavu, který si přál Václav Havel: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

Je na vás, zda přejdete k rozumnému vládnutí, nebo budete slepě diskutovat o problémech, které jsou některým občanům lhostejné, a u jiných vzbuzují emoce.