Veřejné pomluvy poslanců

Označování některých poslanců za „trestně stíhané“ je činem veřejné pomluvy, kterého se dopouštějí nejenom poslanci, ale také komentátoři a redaktoři ve veřejném prostoru, prezidenta republiky nevyjímaje.

Jestliže některý soud rozhodne, jak je možné, že novináři, poslanci a někteří „občané s právnickým vzděláním“ konkrétní rozhodnutí označí za „nepravomocné“. To máme nemocné soudce? To si vydržujeme zvláštní sortu soudců, kteří rozhodují nepravomocně, a jiná vybraná třída soudců rozhoduje pravomocně?

Máme soudy tří úrovní: prvého stupně, odvolací a dovolací. Soud na každé úrovni rozhoduje pravomocně. O tom, zda je rozhodnutí pravomocné rozhodují účastníci sporu.

Jestliže je účastník nespokojený, může podat odvolání v případě, když rozhodl soud  prvého stupně. Dobu, po kterou může některá strana podat odvolání, stanovuje soud. Jestliže žádná strana nepodá odvolání, rozhodnutí soudu prvého stupně je pravomocné po uplynutí této doby.

Jestliže je jedna strana nespokojené s rozhodnutím soudu v prvním stupni, případ řeší soud odvolací. Má stejný soudní spis. Lze do něj vkládat pouze takové důkazy, které nebyly řešené u soudu prvého stupně. Nelze měnit žalobní návrh. Odvolací soud má stejná práva a povinnosti jako soud základní. Porovnat tvrzení žaloby se zákonem a učinit rozhodnutí. Může odvolání zamítnout (potvrdit rozhodnutí soudu prvého stupně), opravit, nebo vynést své konečné rozhodnutí odvolacího soudu. NIKDY nesmí vrátit soudní spis soudu prvého stupně. Tím by porušil ústavní článek o nestranném a nezávislém rozhodování každého soudce. Nezávisle a nestranně může v konkrétním případě soudce rozhodnout pouze jednou.

Státní žalobce je úředník, který zastupuje stát před soudcem. Občan, nebo instituce může být zastoupen jiným občanem. Postavení státního zástupce, občana nebo instituce je před soudem rovnoprávné. Z jakého důvodu si může stát vymáhat u poslanců, aby se vyjádřili k některé soudní při? Může si nechat občan svolat komisi poslanců, aby se vyjádřila k jeho problému se státem?

Je to přesně naopak. Když místní státní zástupce označil skupinu občanů za možné pachatele trestného činu, měla si příslušná parlamentní komise povolat Nejvyššího státního zástupce, a trvat na tom, aby jí předložil důvody, když jménem státu veřejně pomlouvá bezúhonné občany a některé poslance.

Maximální délka řešení soudního sporu je součtem délek řešení u základního a odvolacího soudu. Protože existují pouze dvě možná řešení každého sporu (jenom jeden účastník má pravdu).

 Do právních norem je třeba včlenit nařízení soudcům, aby se zabývali každým předloženým důkazem. Odvolacím a dovolacím soudům připomenout, aby vždy vydaly konečné rozhodnutí.

Definovat hierarchii termínu "zákon", jak jsem navrhl  v  Dopis zákonodárcům

( https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660808 )