Rozhodnutí soudu
Špatná funkce soudního systému se nejvíc projevuje u osob, které má chránit moc soudní. Naši zákonodárci se domnívají, že soudnictví je „téměř“ takové, jaké by mělo být v právním státě.
Každý spor začíná podáním žaloby. Pouze o obsahu žaloby musí rozhodnout soudce. Ústava přesně stanovuje, jak má soudce postupovat. O ničem jiném soudy nesmějí rozhodovat. Soudce nehledá právo, ale spravedlnost. Proto může rozhodnout buď podle svých znalostí práva (jak se mu naučil na vysoké škole), nebo podle svého svědomí. Když je právo v daném sporu příliš přísné, může trest třeba prominout.
Máme soudy dvou úrovní. Soudce v prvním stupni rozhodne podle svého vědomí a svědomí. Každý účastník sporu má právo podat odvolání proti rozhodnutí soudce prvního stupně. Když tak některý z účastníků sporu učiní, rozhodnutí soudce prvého stupně se stává nepravomocným.
Pravidla pro rozhodování soudce druhého stupně jsou identická. Soudce může rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdit, opravit a vynést své konečné rozhodnutí soudu. Soud odvolací stanovuje lhůtu pro výkon rozhodnutí. Nikdy nesmí vracet řešení sporu soudu prvního stupně, protože to Ústava zakazuje. Tím končí řádné soudní řízení.
Nejčastější spory jsou o plnění smluv. Soudci se nevěnují podstatě žaloby, ale tomu, zda smlouva byla správně uzavřená, případně řádně vypovězená. Ze soudců se stávají odborníci na platnosti smluv. Místo rozhodnutí o žalobě, hledají právo o platnosti smlouvy. To je zásadní rozdíl. Když některý soudce změní žalobní návrh, nebo se nevyjádří ke každému předloženému důkazu, měl by být okamžitě kárně potrestán.
Totalitní soudnictví úplně popřelo tisíciletou zkušenost demokratického soudnictví. Každý soudce musí rozhodnout spravedlivě. Co jedné straně odebere, musí druhé straně přisoudit.
Dovolací soud je soud mimořádný. Existují spory, kde se skutečně jedná o dvě různá práva. Když matka chrání své právo rodit doma a přivolaný lékař chrání zdraví dítěte. V takových sporech existují dva protichůdné výroky. Povinností dovolacího soudu je snažit se o dohodu stran.
Moc výkonná má povinnost kontrolovat a vymáhat plnění soudního rozhodnutí. Zjednodušeně jestliže se občan obrátí na moc výkonnou (protože nedostal příspěvek na výživu dítěte od jiného občana), tak moc výkonná může okamžitě odebrat řidičský průkaz provinilce. Tak by měla být v souladu moc soudní a výkonná.
Tvrzení „občan je trestně stíhaný“ je lživé, pokud se o trestnosti nevyjádřil soud. Hlásání komentátorů a některých poslanců o tom, že se „poslanec dopustil trestného“ činu je nepravdivé. Poslanecká sněmovna může pouze svého člena vydat nebo nevydat k zadržení. Domněnka některého státního úředníka (zástupce) nezakládá povinnost sněmovny vyjadřovat se k jeho názorům.
Zveřejňování jakýchkoliv údajů o majetkových poměrech poslanců nebo pracovníků státní správy zbytečné. Je to pozůstatek totalitního státu a špatného chápání řízení státu. O každém občanovi se musí předpokládat, že je bezúhonný. Až dokázaný trestný čin učiní občana „trestně stíhaného“ nebo potrestaného.
Taková je idea naší Ústavy.
Politické strany samy využívaly soudy k tomu, aby materiálně zajistily svou činnost. Křivdy, které se občanům stávají v důsledku špatného rozhodování soudců, jsou nesmírné. Nejenom hmotné, ale také morální. Tohle je zpráva na iDnes: Firma uzavírá neprůstřelné smlouvy. Za neplacení pak klienty tahá po soudech . To je nevysychající zdroj příjmů pro vychytralé právníky, kteří vědí jak se přiživit na současném soudním systému.
Hnutí ANO by mělo dostát volebnímu slibu:
Pokud občan žije poctivý a slušný život, zákony musejí být na jeho straně, aniž by je musel studovat. A stane-li se mu křivda, u soudu musí najít zastání.
Pouze zákonodárci mají možnost z dnešního policejního státu učinit právní stát. Cesta není složitá.
Státní zastupitelství musí respektovat přísnou hierarchii a být součástí ministerstva vnitra. Soudcům stačí přikázat, jak interpretovat termín „zákon“.
Do právních norem je třeba včlenit tato nařízení soudcům:
Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických jsou nedílnou součástí „zákona“.
Soudce může v konkrétní věci rozhodovat pouze jednou.
Každý spor má nárok na dva zákonné soudce a rozhodnutí dovolacího soudu.
Rozhodování státních úřadů je v souladu s cíli vlády.
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.