Právní stát

Statisíce občanů vydíraných soudními exekucemi není znakem právního státu. Veřejné pomluvy bezúhonných občanů není znakem právního státu. Zabavení majetku nabytého právní cestou není znakem právního státu. 

Nemožnost dovolat se spravedlnosti u našich soudů není znakem právního státu.

Připomínám slib Hnutí ANO před volbami do Poslanecké sněmovny (2013): Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje.

 Předkládám logickou studii znění Ústavy a současné soudní praxe.

--------------------------------------------------

Základní ustanovení Ústavy, Hlava první, Článek 2:

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Moc zákonodárná, Hlava druhá, Článek 27: (Odstavec definující imunitu zákonodárců)

(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Článek 80: (právo a povinnost Státních zástupců)

(1) Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.

(Poznámka: Nevím, zda existuje nějaký zákonný předpis podle odstavce (2). Takové upřesnění nesmí být v rozporu s duchem Ústavy.)

Hlava čtvrtá, Moc soudní, Článek 81:

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.

Článek 82: (Soudci nesmí nikdo něco nařizovat nebo přikazovat)

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

Článek 85: (Sliby soudců)

(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce.

(2) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".

Každý soudce skládá do rukou prezidenta republiky tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“

Článek 90: (Základní činnost soudů)

Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

Článek 96:

(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.

(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.

-----------------------------------------------------

Podle vypsaných odstavců Ústavy uvažuji nad systémovými (logickými) chybami v naší justici.

Podle odstavce definujícího imunitu člena Parlamentu pouze existující trestný čin opravňuje Státního zástupce obrátit se na Parlament. Parlament rozhoduje o povolení jeho vyšetřování. Z chybného zařazení Státních zástupců do pravomocí Ministra spravedlnosti nelze odvozovat žádnou pravomoc pro policejní vyšetřovatele. Chybný postup v předcházející době (kauza Nečas) neopravňuje moc výkonnou upravovat výklad Ústavy.  Nejvyšší správní soud nebo Ústavní soud měly dávno zasáhnout a trvat na přesném výkladu Ústavy.

Výrok soudu k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně sporu. Toto pravidlo platí ve všech právních státech a zaručuje spravedlivé rozhodování. Takové poznání platí už od antické doby. Jestliže soudce něco jedné straně odebere, musí druhé straně přisoudit. Má-li jedna strana pravdu, soudce musí rozhodnout ve prospěch této strany.

Připomínám zveřejněný rozsudek s K. Gottem o zaplacení daně. Státní zástupce byl žalobcem. Verdikt soudu byl: „Obviněný zaplatil daň podle zákona. Náhrada soudních výdajů mu nenáleží“. To je nespravedlivý výrok soudu. Podle tohoto výroku by každému, kdo u soudu nemá pravdu, náleželo uhradit soudní výlohy. Naši soudci nerespektují tisícileté pravidlo spravedlivého rozhodnutí. (Důkaz opakem.)

Ještě před volbami do Poslanecké sněmovny (v roce 2013) Státní zástupci poslali žádost poslancům, aby se vyjádřili, zda mohou vyšetřovat případ „Čapí hnízdo“. V žádosti uvedli jména poslanců Babiš a Faltýnek.  Státní zástupci veřejně obvinili dva zákonodárce chráněné imunitou. Poslanecká sněmovna vydala souhlas ke stíhání. Hnutí ano se dostalo vlády.

V dalších volbách Hnutí ANO zvítězilo.

Asi před několika měsíci jsme se dozvěděli, že Státní zástupci vypracovali nové obvinění, ve kterém zprostili pana Faltýnka odpovědnosti v téže kauze, a obvinili pouze poslance Babiše.  Nyní žádají o vydání pouze pana Babiše.

Z toho jednoznačně plyne: Státní zástupci nemají právo bezúhonné občany označit za trestně stíhané. Takový verdikt může vyslovit pouze soud. Povinností státních zástupců je získaný důkazní materiál předat moci soudní. Pouze moc soudní může rozhodovat o vině či trestu každého občana.  Zákonodárci mohou být mocí výkonnou obtěžováni pouze tehdy, když byli zadržení u trestného činu.  Mají imunitu. Žádná komora Parlamentu nesmí posuzovat nějaký materiál, který vypracovala policie pod dohledem Státních zástupců. Rozhodování ve všech sporných věcech náleží soudu. Z práv a povinností Státních zástupců plyne, že mají být součástí moci výkonné. V našem státním uspořádání patří institut Státních zástupců do Ministerstva spravedlnosti. Pouze přesunutím do gesce Ministra vnitra se kvalita soudních rozhodnutí okamžitě podstatně zlepší.  Toto přesunutí je v pravomoci každé vlády, která má důvěru Poslanecké sněmovny.

Náš stát má precisní Ústavu, ale soudci jednají podle zavedených postupů z totality. Ústava vůbec nepředpokládá, že by se soudce mohl dopustit trestného činu. 

Moc soudní si „občané s právnickým vzděláním“ v parlamentu rozparcelovali. Bezproblémové vybírání poplatků za dopravní přestupky policií si „zákonodárci“ převedli na své kolegy, kteří sedí na obecních úřadech. Když občan utrpí škodu, pracovníci úřadů se postarají o to, aby pachatel nemusel být potrestán.

Podobně zákonodárci vyrobili armádu exekutorů. Ti se nejlépe vyznají ve způsobech, jak okrást důvěřivého občana. Pod heslem „dluhy se musí platit“ zamlčují, že peníze vymáhají nejen pro věřitele, ale podstatná část slouží jim samotným. Proto excesy při vymáhání dluhů. Exekuce by měly být pod kontrolou spravedlivého soudu.

V právním státě je nemožné, aby pětadvacetileté dítě požadovalo po rodičích zajistit bezstarostný život studenta. Národ prezentovaný současnými zákonodárci ztrácí morálku. Ani moderátoři sdělovacích prostředků nedodržují literu Ústavy.

Některé soudní procesy soudci rozhodují podle znění Občanského soudního řádu. OSŘ dovoluje soudcům, aby se některými důkazy nezabýval. Je plný dodatků a předpisů, které zákonodárci v předcházejících letech do tohoto předpisu zařadili. 

Zákonodárci by měli přijmout taková opatření, která přinutí soudce rozhodovat přísně podle znění Ústavy. Návrh Upřesnění:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

------------------------------------

Vážení zákonodárci všech politických uskupení, kteří se ucházíte o přízeň občanů. Máte možnost prosazovat taková nařízení, která jsou prospěšná všem občanům, nejenom vašim partajím. Občané, kteří jdou k volebním urnám, mají své názory. Žádný názor není bez možnosti realizace. Ale je třeba, abyste občanům nevěšeli bulíky. Porovnejte vaše cíle s potřebami občanů.

Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad