Státní zástupci a spravedlnost
Úvaha určená (komu): Prezidentu republiky, Vládě, Parlamentu ČR, Ústavnímu soudu, Nejvyššímu správnímu soudu, Rektorům vysokých škol, studentům vysokých škol
Politickým subjektům: ANO, ODS, Piráti, KDU-ČSL, KSČM, ČSSD, STAN, TOP 09, SPD.
Ke zveřejnění: Redaktoři ČT, Televize Nova, Televize Barrandov, Český rozhlas, Parlamentní listy, Počítač pro každého, denní tisk
A) Chybné zařazení státních zástupců
Demokratický stát řídí tři na sobě nezávislé moci. Jsou to moc výkonná (vláda, prezident), moc zákonodárná (Parlament) a moc soudní.
Stát své spory s občany nebo institucemi předkládá soudu prostřednictvím Státního zastupitelství. Státní zástupci dohlížejí nad tím, aby moc výkonná (policie) dodržovala svou pravomoc. Jestliže dojde k situaci, kdy je zákonodárce přichycen u trestného činu, je povinností státního zástupce obrátit se na Parlament.
Státní zástupci musí vědět, že každý člen Parlamentu má imunitu. Případy, kdy lze dočasně zadržet člena Parlamentu, jsou přesně uvedené v Ústavě. Mandát zákonodárce je silnější, než uskutečněný trestný čin zákonodárcem. Dopustí-li se člen zákonodárného sboru trestného činu, s konečnou platností o zadržení člena Parlamentu rozhoduje příslušná komora (Senát, nebo Poslanecká sněmovna). Pouze při uskutečněném trestním činu se na Parlament musí obrátit státní zástupce.
V právním státě je neekonomické, aby jeden státní orgán byl řízen dvěma různými ministry. Logické zařazení státních zástupců ve struktuře řízení státu je Ministerstvo vnitra, protože mu podléhá celá policie. Veřejné spory státních zástupců (Baroch kontra Bradáčová) jsou v právním státě nepřípustné, odporují ekonomickému řízení státu.
V právním státě výhradně soud rozhoduje, zda k trestnému činu došlo. Jednání Poslanecké sněmovny o „vydání poslance k trestnému stíhání“ nemá v Ústavě žádnou oporu. Poslanecká sněmovna v tomto případě jedná nad rámec svých pravomocí. Protože žádný trestný čin nebyl doložený, ani žádost státního žalobce není ničím podložená. Jednání „o vydání poslance“ Ústava nenařizuje, naopak Listina práv takto zakazuje:
Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Poslanecká Sněmovna sice může jednat o tom, zda privatizace proběhla podle zákona, ale rozhodnutí každého sporu musí učinit nezávislý soud. Takové jednání je v Parlamentu nadbytečné.
V právním státě může kdokoliv prohlásit o občanovi, že „je trestně stíhaný“ pouze v tom případě, kdy soud tuto skutečnost veřejně potvrdil.
Závěr: Státní zástupci patří do gesce Ministra vnitra, protože policie musí být řízená a kontrolovaná tak, aby nedocházelo k porušování práv občanů.
B) Chybné rozhodování soudů.
Rozhodování soudů je v právním státě služba hrazená účastníky sporu. Má-li jeden účastník pravdu, musí mu druhý účastník uhradit soudní náklady. V identických sporech musí být rozhodnutí kteréhokoliv soudu identické. Každý soudce má Ústavou předepsáno, jak má rozhodovat: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. To jsou elementární zásady, které soudci musí dodržovat.
Každý soudce skládá slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“
Právní řád České republiky je deformován činností zákonodárců při přechodném stavu od komunistické totality k tržní společnosti. Soudcům byla udělena všeobecná amnestie. Nový Ústavní soud nerespektuje základní občanské právo na spravedlivé a včasné rozhodování obecnými soudy. Dodatečné vložení indemity do právních norem nepatří, protože rozhodovat spravedlivě musí soudci i v systémech, které nemají psanou Ústavu. Legitimizace zákroku při zadržování poslanců (Tluchoř a spol.) je chybná a zneužitelné v dalších kauzách.
Jestliže soudce vydá k případu své rozhodnutí, už se nikdy nesmí k danému sporu vyjadřovat. Když vynese jiné než původní rozhodnutí, je nové rozhodnutí závislé na třetí osobě. Soudce podruhé rozhoduje závisle.
Soudci vyšších soudů (odvolacího, dovolacího) nesmí vracet spor k soudu nižšímu s dodatkem, aby rozhodl podle „závazného právního názoru“. Povinností každého soudu, který má případ řešit, je vydat své konkrétní rozhodnutí. Za to soudci pobírají mzdu. Většina sporů musí být vyřešená pouze dvěma různými soudci. Každý spor má pouze dvě řešení. Pravdu má žalobce, nebo pravdu má žalovaná strana.
Až do roku 1963 byl princip spravedlivého rozhodování v zákoně definován takto:
Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.
Po úpravách totalitní justicí je důkaz upraven takto (§ 133 OSŘ):
Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Znění po úpravě umožňuje změnit původní význam důkazu opakem. Když se občan domáhá určit platnost smlouvy, soudce má řešit, zda v existující smlouvě nedošlo k jejímu porušení. Podle současného znění může soudce řešit, zda smlouva existuje. Tím je soudci dovolené, nevyjadřovat se k obsahu smlouvy. Soudce takovým postupem zcela ignoruje důkaz opakem. Ignoruje skutečnost, kterou žalobce napadá. Taková situace by odpovídala žalobě pro neexistenci smlouvy, nikoliv pro její obsah.
Závěr: Důkaz opakem je nedílnou součástí právních předpisů. Je třeba přikázat soudcům, že matematika je nedílnou součástí zákona. Nebo paragraf 133 OSŘ vrátit do znění, které platilo za císařství a v první republice.
Vláda odpovídá za ekonomické řízení státu. Proto je nesporným právem a povinností vlády připravit a uskutečnit přeřazení institutu státních zástupců do gesce ministra vnitra. Parlament je zodpovědný za to, aby všechna občanská práva byla dodržována. Úspěšnost vlády mohou občané zhodnotit až v nových volbách.
Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.