Pohrdám Ústavním soudem
Předseda senátu (Kubera-ODS) i předseda Poslanecké sněmovny (Vondráček-ANO) zamlčují velký problém republiky. Nikoho neudivuje, že bývalý poslanec Rath je na svobodě a úkoluje justici. Nikoho neudivuje, že desetitisíce občanů jsou doslova pronásledovaní exekutory. Nikoho neudivuje, že soudce si upraví žalobní návrh a odsoudí podle „svého právního názoru“. Nikoho neudivuje, že někteří občané jsou soudem zbavení svého legálně nabytého majetku.
Asi žiju v jiné republice, než naši vrcholní političtí představitelé. Svobodné volby nám měly zajistit, aby republika byla právním státem. Volby nám zajistily, že „občané s právnickým vzděláním“ si z republiky učinili dojnou krávu.
Komentátoři všech sdělovacích prostředků (soukromých i veřejných) bezostyšně pomlouvají občany, kteří se stali členy Parlamentu. Všichni poslanci mají imunitu, která je přesně definovaná. O žádném občanovi nesmí nikdo prohlašovat, že je „trestně stíhaný“, dokud takový výrok nevynesl nezávislý soud.
Jestliže se státní zástupce domáhá na poslancích, aby se vyjádřili k jeho domněnkám o možném trestném činu poslance, měl být svým nadřízeným okamžitě odvolán. Listina práv takový krok výslovně zakazuje. „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“
Problémem naší společnosti je ignorování základních zákonů demokratické společnosti. To jsme zdědili po totalitním systému. Soudci obdrželi hromadnou amnestii za chování v totalitě. Politické strany neměly žádný kapitál, kterým by mohly zabezpečit svůj provoz. Nejjednodušší byla cesta zákonem si zabezpečit svůj provoz. Proto si zákony poslanci upravili tak, aby činnost politických stran byla finančně zajištěná. Vůle voličů budovat právní stát byla, a pořád je některým stranám lhostejná. Ústavní soud k tomu mlčky přihlíží, nebo potvrzuje některé sporné zákonné opatření.
Soudy jsou v demokratickém státě nezávislou mocí. Aby byly náklady na soudy minimální, mají jednotliví soudci předepsané, jak musí rozhodovat. Každý soudce může konkrétní případ soudit pouze jednou. To je uzákoněno jak v Ústavě, tak v Listině základních práv a svobod. Příkaz zní: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ To je elementární nepřekročitelná zásada, kterou musí každý soudce dodržovat. Jasně z ní plyne, že soudce nemůže nařizovat jinému soudci. Povinností každého soudce je vynést své rozhodnutí. Subjekt, který se obrací na soud, požaduje po soudci, aby jednoznačně rozhodl o tom, zda má pravdu. Jsou pouze dvě možnosti, jak může soudce rozhodnout. Může pravdu přiznat žalobci, nebo žalobu zamítnout.
Služba soudců je zpoplatněná (i pro stát). Poplatky musí být dostatečně vysoké, aby odradily od účelových soudních návrhů. Žádný soudce nesmí akceptovat jakákoliv doporučení jiných subjektů. Vyjadřovat se musí pouze ke znění žaloby. Žalobu musí porovnat se svou znalostí právních předpisů, a rozhodnout podle svého svědomí, zda je žaloba oprávněná. Nic jiného nesmí soudce činit. V případě, že žaloba není podložená řádnými důkazy, povinností soudce je žalobu zamítnout.
Každý občan, který se na soud obrací, požaduje konkrétní (spravedlivé) rozhodnutí. Nikdo nežádá, aby soudce své rozhodnutí zdůvodňoval. Soudce musí prohlásit, zda uvedená žaloba je pravdivá, nebo žalobu zamítnout. Je ryze osobní věcí soudce, jak případ rozhodne. Jestliže soudce (v prvním stupni soudu) rozhodne, už nikdy se nesmí k dané kauze vyjadřovat. Jedná-li se o identický skutek, který provedlo více občanů, stačí rozhodnout pouze jeden případ. Všechny ostatní skutky mohou být (soudními úředníky) vyřešené s odkazem na předcházející pravomocné rozhodnutí soudu. V právním státě musí být dva identické činy vyřešené identicky. Bez ohledu na místo činu.
Ústava předpokládá, že soudnictví je dvoustupňové. Každý účastník sporu má právo se proti rozhodnutí soudu v prvním stupni odvolat. Odvoláním se výkon rozhodnutí soudu pozdržuje. Soud druhého stupně (odvolací) má identické předpisy. Musí danou kauzu vyřešit. Nesmí nutit jiného soudce, aby za něho rozhodoval. Když (chybně) vrací řešení soudu prvého stupně, nutí soud, aby rozhodl závisle, což Ústava jednoznačně zakazuje.
Jen výjimečně se řeší případy, kdy dvě práva nelze porovnat. Proto existuje soud dovolací, který musí spor vyřešit smírem.
Nezávislé soudy jsou placenou službou jak pro občany, tak pro stát i instituce. Stát nese největší náklady na justici, proto musí dbát na ekonomickou stránku.
Řešení současné situace je jednoduché. Stačí soudcům přikázat, aby zákony matematiky byly nedílnou součástí zákona, a přísně dodržovali literu Ústavy.
Státní zástupce zařadit do gesce ministra vnitra, protože odpovídají za zákonný postup policie.
Ekonomické úspory budou značné. Doba řešení jednotlivých případů se podstatně zkrátí. Náklady státu poklesnou o miliardy. Stát se nebude dopouštět trestných činů, nebudou náklady za chybná rozhodnutí soudů. Žádný soudce nebude obviněný z korupce.
K soudům se bude chodit pro spravedlivé rozsudky. Budou skutečnou ochranou i pro nemajetné občany.
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.