Nový

Testuji nový blog.Náprava současného systému nemusí být složitá. Vyžaduje uvážené kroky vlády a souhlas většiny poslanců. Čím dříve se uskuteční, tím budou menší náklady státu v budoucnosti. 

Dva nezpochybnitelné důkazy o tom, že Česká republika není právním státem, předložili ministři spravedlnosti.

Prvním byl postup ministrů (Válkové a Pelikána) ve věci podjatého rozhodnutí Nejvyššího soudu. Soudci Nejvyššího soudu zneužili svou pravomoc a výrokem čj. 21 Cdo 1440/2014-456 si neprávem přisoudili doplatky k minulým mzdám. Ústava všem soudcům nařizuje, aby rozhodovali nestranně. (Článek 82. Nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat). Ani soudce Nejvyššího soudu nesmí svou nestrannost ohrožovat. Nesmí soudit takový případ, ve kterém je hmotně zainteresován. Nesmí rozhodovat podjatě.

Druhým důkazem bylo veřejné prohlášení, že se republika omlouvá poslanci Šnajdrovi a dalším občanům. „Česká republika se omlouvá za nezákonný postup a nezákonné trestní stíhání poškozeného Marka Šnajdra, ... jakož i za jeho nezákonnou vazbu. Tento nezákonný postup vedl k profesní a společenské újmě poškozeného, za což se Česká republika ... omlouvá.“

Co může občan činit ve státě, ve kterém je právo vykládáno způsobem, který vyhovuje pouze „občanům s právním vzděláním“? Legální cestou je apelovat na naše poslance, aby se právním stavem v republice začali zabývat. Řešení jsem nabídl ve formě doplňujícího paragrafu, který upřesní to, co by mělo být všem soudcům zřejmé. Sdělil jsem to jak poslancům, tak senátorům.

Domněnka mnohých komentátorů, reportérů, rektorů univerzit, ústavních soudců, předsedů politických stran, i zákonodárců, že žijeme v právním státě, je nepravdivá. Právní stát se vyznačuje skutečností, že postavení všech je před soudní mocí rovnoprávné. Nástupem totality po druhé světové válce se moc výkonná a soudní spojily. Totalita si upravila zákonné předpisy takovým způsobem, že mohla kohokoliv a kdekoliv zbavit alespoň na krátkou dobu zadržet a zbavit základních občanských práv. Totalita vychovala velké množství „občanů s právnickým vzděláním“, kteří nerespektují tisíciletou zkušenost, že všechny spory musí rozhodovat nestranné a nezávislé soudy.   Svými rozhodnutími rozhodně nepatříte k elitě národa. Dvacet pět let neuznáváte hierarchické uspořádání Zákona. Nesoudíte s úctou k Ústavě a Listině práv. Oběma pohrdáte, a soudíte podle Občanského soudního řádu z roku 1963. Ten si průběžně necháváte aktualizovat. Nebo si necháváte v nových zákonných předpisech „uzákonit“ paragrafy, které jsou v přímém rozporu s Ústavou. „Osoby s právním vzděláním“ mají privilegované pravomoci, ale žádný zákon soudci nepřikazuje, aby se zabýval vzděláním občana, který se na soud obrací.

Ze zpráv veřejnoprávní televize se neustále dovídám, že soud NEPRAVOMOCNĚ rozhodl konkrétní spor. Páni redaktoři, zákonodárci, studenti a všichni občané české republiky, rozumíte češtině, nebo žijeme v absurdistánu?

Moc soudní je v právním státě nezpochybnitelná. Jestliše soudce v právním státě rozhodne, je jeho rozhodnutí pravomocné, je-li soudní systém jednostupňový. Tak jako se na vojně nediskutuje o rozkazu velitele, tak nelze diskutovat o pravomoci soudního rozhodnutí. Je-li soudní systém dvoustupňový (jako náš),  libovolný účastník sporu může podat odvolání.  V takovém případě se pozastavuje výkon rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud druhého stupně rozhodne s konečnou pravomocí.

Jestliže probíhalo nějaké jednání mezi státními zástupci, a toto jednání rozhodovaly správní soudy, pak nelze mluvit o pravomoci rozhodnutí soudu. Správní soudy jsou úřady státní správy. Mají vymezené pravomoci. Ale nesmí zasahovat do práv občanů. Jejich rozhodnutí nesmí zasahovat do obecných soudů. Mohou doporučovat, který soud má spor řešit. Ale každý občan jako účastník sporu má právo toto rozhodnutí odmítnout. Postavení občana a státu je před soudem rovnoprávné. Jestliže si občan vybere soud, který má jeho spor řešit, pak pouze se souhlasem občana může být tento soud změněný. Obdobně jestliže stát jednou vybere nebo souhlasí se soudem, který má spor řešit, je toto rozhodnutí konečné a nelze ho měnit. Do vlastního rozhodování nesmí zasahovat žádný účastník sporu.

Soudce nemusí zdůvodňovat své rozhodnutí. Jménem republiky stanoví, který účastník (žalobce, nebo žalovaný) má pravdu. Finanční důsledky rozhodnutí soudu se řeší následně.

Celý problém je v tom, že za totality zástupci státu si mohli diktovat, který obecný soud bude spor řešit. Tuto možnost si uzákonili do Občanského soudního řádu. Idea byla jednoduchá. V totalitě soudci soudili „na základě poznání, že dělnická třída zvítězí na celém světě“. V justici neproběhla žádná transformace. Ani na právnických fakultách.  Státní zástupci se stále domnívají, že mohou do rozhodování soudů zasahovat. Vysílají své členy do zákonodárného sboru a nechávají si posvěcovat nezákonné kroky. Zákonodárci jim rádi vyhovují, protože se obvykle jedná o představitele jiné politické strany, případně o nemalé finanční částky. Bez rozhodnutí soudu špiní dobrá jména občanů, dokonce i svých kolegů tím, že jim dávají nálepku „soudně nebo trestně stíhaného“.

Podstatná náležitost právního státu je nezávislost moci soudní a výkonné.  Ústava jasně předepisuje:

Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Dámy a pánové poslanci a senátoři.

Každý ministr je zodpovědný za úředníky svého rezortu. Všichni ministři jsou povinní jednat tak, aby naplnili programové cíle vlády jako celku. Žádný ministr by neměl být současně zákonodárcem. Získaný mandát by měl být zvolenými postupy dočasně přenechán následujícímu občanovi, který nejlépe uspěl ve volbách. Současná činnost ministra a poslance se z logických důvodů zcela vylučuje. Poslanecká sněmovna kontroluje činnost vlády, bez ohledu na stranickou příslušnost. Ministr vnitra, kterému přísluší dohlížet nad policií, měl by být nadřízený státním zástupcům. Bez souhlasu ministra vnitra nelze „přepadnou“ poslance a odvézt je spoutané do vazebního držení. Je trapné, když se to koná za účasti prezidenta.

Máme kapitalismus, který je řízený privilegovanou skupinou občanů „s právnickým vzděláním“. Ignorují základy právního státu, a všemi možnými prostředky vysávají stát způsobem, který hraničí s trestnou činností.

Zdroj: https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=667312

Jedná se  pak takové jednán (obecný Moc soudní je ekProtestující občané na náměstích v Praze si přejí si zachovat současný stav v justici. Nechtějí, aby se Pavel Zeman (nejvyšší státní zástupce) zodpovídal za kroky svých podřízených. Sám se cítí pilířem spravedlnosti. Sdělovací média ho v tom utvrzují.

Podivnou roli nyní hrají zákonodárci. Jsou jim lhostejné elementární zásady právního státu. Hlavním cílem je pro ně získání voličů v budoucích volbách. V žádném případě nechtějí, aby se „občané s právnickým vzděláním“ zodpovídali za své skutky.

"Ochranu" občanů před některými lukrativními činnostmi vložili do rukou úředníků ve státní správě. Mám na mysli vybírání pokut za dopravní přestupky. Odkládáním rozhodnutí a patrně všimným se lze pokutám snadno vyhnout. Posuzování obchodních smluv s mobilními operátory vložili do rukou právníků na ČTÚ. Moc soudní zbavili její nejdůležitější činnosti. Soudy v každém právním systému slouží k ochraně slabších před silnějšími. Hnutí ANO to kdysi mělo ve svém programovém cíli. „Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje.“  Tento cíl Hnutí ANO však nepokládá za nejdůležitější. Spravedlnosti se občan dovolá jen zřídka. Premiérovi nevadí, že ho kolegové z opozičních stran označují za trestně stíhaného. Všichni mají imunitu. Ale ve veřejných mediích je takové tvrzení pomluva, protože k žádnému výroku soudu dosud nedošlo. Moderátoři, redaktoři a členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání by to měli vědět také.  

Jak vypadá skutečnost za čtvrtstoletí „práce“ našich poslanců a senátorů? Spory u soudů se řeší desetiletí. Soudce klidně změní žalobní návrh. Jiný soudce je přistižen při korupci. Soudce zbaví občana majetku, který je podle rozhodnutí jiného soudce získán podle práva. Zákonodárci vyplodí předpisy „aby se dluhy platily“, a následně řeší nezákonné kroky svých kolegů exekutorů, „občanů s právnickým vzděláním“. Krást se může pouze do nějakého limitu. 

Předseda Ústavního soudu tvrdí, že naši soudci musí rozhodovat podle „naléhavého právní(ické)ho zájmu“. Ano, jako v totalitě, kdy soudci rozhodovali podle „vědeckého poznání, že dělnická třída zvítězí na celém světě“.

Páni redaktoři soukromých i státních sdělovacích prostředků, vám současný stav v justici nevadí, nebo naopak vyhovuje? Neměli byste častěji popisovat reálné výsledky naší justice? V právním státě nesmí předpisy dovolovat, aby byl poškozený ani jediný občan státu. Takové podmínky jsou nastavené v naší Ústavě a Listině základních práv. Stačí důsledně dodržovat ducha a literu nejvyšších právních předpisů. Soudci nesmějí respektovat nesmyslné výplody předcházejících parlamentů. Sametová revoluce zatím pořád neskončila. Bohužel občané pořád nevidí, že současná cesta povede jen k budování justičních paláců, ve kterých se budou soudit „občané s naléhavým právnickým zájmem“. Finanční dořešení takových procesů bude pro stát nemalou zátěží. Náklady špatného průběhu soudních procesů ponese stát. 

V prvé řadě je třeba přeřadit institut Státního zastupitelství do gesce ministra vnitra, nebo z něho učinit samostatný úřad. Státní zástupci musí dohlížet na průběh vyšetřování, které vede stát. Jako příslušníci moci výkonné jsou vázaní mlčenlivostí a nemůže dojít k neoprávněnému úniku citlivých informací. Musí dodržovat přísnou hierarchii. Jestliže státní zástupce u soudu neuspěje, v řízení může pokračovat pouze státní zástupce vyšší instance. Máme dva stupně soudů (základní a odvolací). Logické by měly být také pouze dvě úrovně státních zástupců. Pouze tímto administrativním krokem se rázem zvedne úroveň naší justice. Práva státu jsou před soudem identická jako práva občana.

Za druhé je nutné soudcům upřesnit hierarchii rozhodování a soudcovský slib takovým způsobem, který nedovolí překrucovat literu a ducha Ústavy. Sporné paragrafy z Občanského soudního řádu, Občanského zákoníku, a ostatních právních vymyšleností „občanů s právnickým vzděláním“ je třeba omezit.  Návrh, jak soudcům upřesnit výklad Ústavy a Listiny práv  předkládám v blogu Přirozený výklad práva . Každý politický subjekt, který se chce podílet na řízení našeho státu, má možnost se nyní v parlamentu vyjádřit. 

Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad