Sebevědomí neznalců

Když obratný politik utvoří kolem sebe skupinu občanů, která mu bezmezně důvěřuje, mívá to obvykle velké důsledky. Příkladem jsou skupiny kolem Sokrata, Cézara nebo Hitlera.

V naší republice to byly skupiny kolem Masaryka, Beneše, Nejedlého, Husáka, Dubčeka, Havla, Klause, Mečiara, Pro občany, kteří žijí v naší současné kotlině, jsou osobní vlastnosti těchto „lídrů“ nejdůležitější. Každý z vedoucích skupin by měl mít ve svém rejstříku hodnot vlastnosti, které jsou popsané v Listině základních práv a svobod. Pokud občané nerozeznají tyto vlastnosti, pak svobodné volby nám nezajistí republiku, kterou bude milovat většina občanů. To je současný stav naší společnosti.

Už tisíciletí platí, že spory mezi občany, institucemi a státem má řešit nestranný a nezávislý soud. Všichni občané se mají řídit rozhodnutím soudu. To předpokládá, že osobnosti soudců jsou pouze bezúhonní občané.

V naší republice nejsou všichni soudci bezúhonní. Dokonce ústavní soudci se vyčlenili ze skupiny soudců a zakázali občanům, aby se na ně mohli obracet. Pouze občan se specifickým vzděláním a členstvím ve zvláštní skupině (komoře) může vznášet požadavky na Ústavní soud. Došlo to tak daleko, že nikoliv soudce, ale úředník stanovuje, kdy je rozhodnutí soudce pravomocné. Soudci rozhodují „na zkoušku“, a magistři stanovují, jak má lid pracující chápat rozhodnutí soudce.

Ani Parlament není shromážděním bezúhonných občanů. Proto tento orgán vytváří taková písemné nařízení, která ani zdaleka nejsou v duchu demokracie. Náš Parlament od nástupu totality vytváří taková nařízení, která zajišťují výdobytky straně, za kterou byli do Parlamentu zvolení.

Páni zákonodárci, nedomníváte se, že by si občan zasloužil demokratický stát?  V blogu Pohrdání pravdou navrhuji, jak by to bylo možné v nejkratší době.

Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad