Pravda nevítězí

Z otevřeného dopisu premiérovi, který zasílá naše představitelka v EU ing. Alena Vitásková. Založila "neziskovou " organizaci a občany nabádá k tomu, aby jí poskytli finanční prostředky.

"Zarmoutilo a stále nás zarmucuje, že se nezajímáte o dodržování lidských práv a svobod v naší vlasti, že vás nezajímá nevymahatelnost práva a spravedlnosti pro naše občany, že dokonce jste si vědom možného trestního stíhání občanů."

Paní Vitásková, občané zhodnotili jednání našich čelných představitelů a ve volbách rozhodli, že jedině Hnutí ANO dává mírnou naději k tomu, aby se z republiky stal právní stát. Perfektně napsaná a shválená Ústava nedonutila naše zákonodárce k tomu, aby moc soudní byla byla nezávislá a jednala v duchu Ústavy.

Soudci Ústavního soudu musí respektovat znění Ústavy. Každý soudce (tudíž i soudce Ústavního soudu) se smí k danému sporu vyjádřit pouze jednou. Každý svéprávný občan České republiky je pod ochranou moci soudní. Když Ústavní soud zjistí nespravedlivé rozhodování některého soudu, je jeho nespornou povinností odstranit právní předpisy a postupy, které nespravedlnost způsobily. Výkladem právních norem nesmí být porušovaná Listina základních občanských práv a svobod. Jsou demokratické státy, které nemají a nepotřebují Ústavní soud.

 Havlovo heslo "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" se zneužilo. Správné heslo už od dob husitských má znít: "Pravda a spravedlnost musí zvítězit nad lží a chamtivostí."  

Většina sporů má jednoznačné řešení. Buď k trestnému činu došlo, nebo nedošlo. Smluvní podmínky byly dodržené, nebo byly překročené. Řidič porušil dopravní předpisy, nebo neporušil. Soudní znalci jsou součástí procesu.

Když soudce zjistí příčinu sporu, musí určit viníka. Tím je každý případ vyřešený. 

Má-li žalobce pravdu, výrok soudce musí znít: „Žaloba je v právu. Žalovaná strana je povinna splnit nároky žalobce. Žalovaná strana hradí soudní výlohy žalobce.“

V případě, že žalobce nemá pravdu, výrok soudce musí znít: „Žaloba se zamítá. Žalobce je povinen splnit nároky žalované strany. Žalobce hradí soudní výlohy žalované straně.“

Tak se soudilo již v antické době. Oba výroky jsou pravdivé. Každý výrok je opakem výroku ke druhé straně sporu. Postupu, jak dojít ke spravedlivému rozhodnutí soudu se říkalo „důkaz opaku“ (také z opaku, nebo opakem). .„Důkaz opaku je povolen“ bylo součástí právních předpisů až do sametové revoluce.

Státní zástupci jsou státní úřednici, kteří zastupují stát. Rozhodovací pravomoc mají mít pouze v rámci vnitřních problémů mezi jednotlivými ministerstvy. Vedoucí státních zástupců musí být připravený na to, že po každých svobodných volbách musí dát svou funkci k dispozici, aby bylo možné střídání levo-pravých vlád. 

Soudcům je třeba předepsat:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

   1. Zákony přírodních věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

   2. Ústava, Listina základních práv a svobod,

   3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)

   4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

   5. nařízení institucí a osob, které mají zmocněni nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje soudce, který se stal zákonným soudcem případu.

§ 3. V soudním řízení musí soudce vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. 

§ 5.  Lichva je trestný čin. Vláda stanovuje podmínky, kdy se půjčka stává lichvou.

Státní majetek obhospořádaný Ministerstvem spravedlnosti by měl být nulový. Hmotná odpovědnodt soudců  brání spravedlivému rozhodování.  

Doporučení ministru dopravy přijmout jednoduchý zákon. " Každý železniční přejezd je uzavíraný jedním párem závor. Závory jsou maximálně pevné."

Důsledek: U širokých přejezdů nebudou závory v protisměru. Ušetří se zvedací mechanizmy. Nemůže dojít k tragické události jako ve Studénce.

Soudy jsou službou občanům i státu. Nesmí sloužit k odklánění státních prostředků do kapes advokátů nebo některých politických stran.

Implementací těchto právních předpisů dojde k velkým finančním úsporám. Školící pracoviště pro soudce se stanou zbytečnými. Všichni soudci mají vysokoškolské vzdělání, není třeba jim složitě vysvětlovat, co je to pravdivý výrok. Případné chyby soudů nižšího stupně napraví vyšší soudy.

Soudní procesy se podstatně zkrátí. Každý rozsudek bude mít svého autora. Ministři spravedlnosti se nebudou omlouvat za trestné činy. které způsobil stát nejen na občanech, ale dokonce i na samotných poslancích.