Současný stav naší justice
V rámci platnosti nového Občanského zákoníku jsou podle novinářů páchány trestné činy na dětech (MFD).
Ústavní soud pohrdá právy, která občanovi přiděluje Ústava a Listina práv. Nerespektuje, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno zkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny, a posílá občany k soudu v jiném státě.
Soudci soudů II. stupně nerespektují, že každé rozhodnutí soudce I. stupně má být konečné, a pouze soudce vyššího soudu může rozhodnutí soudce nižšího soudu potvrdit, nebo změnit.
Ústava a Listina práv jsou nejvyšší právní předpisy, které nelze porušovat paragrafy ze Sbírky zákonů.
Bohužel naši zákonodárci (zřejmě pod vlivem pracovníků ministerstva spravedlnosti) schvalují nové zákony v rozporu se zněním nejvyšších právních předpisů. Příkladem je zákon o ústavním soudu. Listina práv stanovuje rovnost svéprávných občanů před zákonem. Stanovuje, že nesolventnímu občanovi je stát povinen zajistit právní pomoc v případech, kdy by bez této pomoci mohl utrpět újmu. Žádnému soudci nepřikazuje, aby zkoumal vzdělání občana, který se na soud obrací. Přesto ministerstvo spravedlnosti navrhlo zákonodárcům vtělit do předpisů o ústavním soudu povinnost právního zastoupení advokátem.
Daleko horší je situace, kdy dovolání (vyslovení nesouhlasu s rozhodnutím soudu II. stupně) musí být také podáno „osobou s právnickým vzděláním“. V takovém případě je nesolventní občan absolutně zbaven možnosti podat dovolání.
Jiří Pospíšil ve funkci ministra spravedlnosti prohlásil, že naše soudnictví je dvoustupňové. Na mnoha příkladech lze dokázat, že tomu tak není. Axiomu dvojstupňovosti rozumím tak, že každý spor má nárok na dva soudce. V případě, že s rozhodnutím soudce v I. stupni některá strana nesouhlasí, má právo (zaručené jak Ústavou, tak Listinou práv) odvolat se k soudu II. stupně, který musí rozhodnout. V žádném případě se nesmí spor vrátit k soudci I. stupně. Odporuje to odstavci Ústavy o soudcích (Nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat). Praxe vypadá jinak. Odvolací soud mi sdělil, že zákon „nezná termín zříci se soudce, který již jednou rozhodl“, a úporně vrací spor soudu I. stupně. Bez ohledu na to, že protistrana uznala oprávněnost žaloby (a odstoupila od smlouvy).
Příčina současného stavu je zřejmá. Je to dualita termínu zákon. Pod termínem zákon lze označit konkrétní paragraf ze Sbírky zákonů, ale také Zákon ve smyslu respektování soudcovské pravomoci, která nepochybně obsahuje i hodnocení skutků, které se v žádném paragrafu neobjevují.
Pokud chtějí poslanci jednat o zákonu, který naše republika nutně potřebuje, tak je to zákon, který nařídí soudcům to, co by pro ně mělo být samozřejmé. Odstranit problém duality termínu zákon. Mohl by mít podobnou formu:
Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních, lékařských a technických, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (Sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi nebo osobami.
Každý rozsudek soudce musí být podle Zákona.
Užitek z tohoto rozhodnutí zákonodárců by byl ohromný. Situace v justici by se nepochybně výrazně zlepšila. Soudní procesy by se zkrátily nejméně o polovinu, protože soudci II. stupně by nesměli vracet spory soudům I. stupně. Ušetřily by se náklady, které je stát povinen platit za špatná rozhodnutí soudců. Nemohlo by docházet k situacím, kdy bezúhonní občané (a dokonce poslanci chráněni imunitou) jsou měsíc ve vazební věznici. Svéprávní občané by nemuseli být zastupováni občany s „právnickým vzděláním“. Institut povinného zastoupení by musel být používán pouze tam, kde by neznalost zákona mohla občanovi způsobit újmu.
Osobám s právnickým vzděláním současný stav vyhovuje. Zajišťuje jim dostatek práce. Do nových zákonnných předpisů vtělili i své odměny, což vzhledem rovnosti občanů před zákone lze považovat za aroganci.
Několik věhlasných kanceláří i jednotlivců jsem oslovil s přáním, zda by mé úvahy předložili Ústavnímu soudu. Na mou žádost nereagovali, nebo se omluvili pro zaneprázdněnost.
Poznámky: Spor je popsán na webové adrese: dokumentytmobil.wz.cz
Viz také článek
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.