S názorem pana Navary nesouhlasím. Soudci by vždy měli vynášet jen taková rozhodnutí, která nejsou v rozporu se zákonem. V tomto případě se jedná o ústavní článek 82. „Nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat“. Ani samotný soudce nesmí svou nestrannost ohrožovat. Tím, že soudce jedná o věci, která se ho bezprostředně týká, bezpochyby porušuje článek 82. Jedná podjatě, což je důvod odebrání případu pro každého soudce. Ohrožuje svou soudcovskou čest. Nesmí rozhodovat ani ve věcech, které se týkají jeho příbuzných. Soudce, který se domáhá rozhodnutí jiného soudu o svém platu, jedná tak, jako by neznal pravomoci soudců. Ani soudci Ústavního soudu nemají právo porušovat Ústavu. Z hierarchického uspořádání zákona plyne, že soudce vyššího soudu může změnit rozhodnutí soudce soudu nižšího. Pravomoc podávat návrh na změnu rozhodnutí jiného soudce, není nikde pro soudce uvedena.
Z výroku Nejvyššího soudu plyne, že soudci chtějí zasahovat do výsostných rozhodnutí moci výkonné. Základním předpokladem správného chodu státu je vzájemné respektování nezávislosti moci výkonné a soudní.
Tím, že si soudci upravují platy podle předpisů pro státní úředníky, porušují ústavní článek 82. ( „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat“.)