Vážený pane předsedo.
Vážení členové vlády.
Pozastavuji se nad stavem justice a vlády v naší republice. Ministerstvo spravedlnosti vydalo zprávu: „Česká republika se omlouvá za nezákonný postup a nezákonné trestní stíhání poškozeného Marka Šnajdra, ... jakož i za jeho nezákonnou vazbu. Tento nezákonný postup vedl k profesní a společenské újmě poškozeného, za což se Česká republika Marku Šnajdrovi omlouvá.“ Vláda sdělila občanům a soudcům, že hrubě pochybila. Takový políček do vlastních řad, který utrpěli soudci, poslanci i samotná vláda, ještě občané nezažili.
Na druhé straně se dovídám, že všichni soudci Nejvyššího soudu podepsali smlouvu se státem o dorovnání platů za minulá období. Přesné znění smlouvy vláda občanům nesdělila. Ústava všem soudcům nařizuje, aby rozhodovali nestranně. Nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat. Soudci Nejvyššího soudu zneužili pravomoc a výrokem čj. 21 Cdo 1440/2014-456 si neprávem přisoudili doplatky k minulým mzdám. Soudci vyslovili podjaté rozhodnutí, protože rozhodli o svém platu. Podle tiskových zpráv soudci připraví stát minimálně o částku jedné miliardy korun. Stát (ministerstvo spravedlnosti) umožňuje soudcům, aby se nezákonně obohatili na úkor státního rozpočtu.
Takovému jednání vlády nerozumím. Česká republika může nezákonně stíhat občany, a také může nezákonně vyplácet peníze ze státního rozpočtu. Ministerstvo spravedlnosti se dodatečně omluví občanům, kteří peníze do rozpočtu vložili. Omluví se tělesně poškozeným, dětem v záchytných zařízeních, chudým, důchodcům, vojákům, hasičům a všem, na které se dostalo o trochu méně, než bylo možné.
Řešení problému je jednoduché a je v rukách poslanecké sněmovny. Je třeba přijmout paragraf do Sbírky zákonů, který soudcům přikáže dodržovat všechny zákony, které jsou nadřazené z titulu lidského poznání. Jsou to zákony přírodních věd, matematiky, lékařských a technických věd. Paragraf musí trvat na tom, aby soudci respektovali Ústavu a Listinu práv jako nejvyšší psanou formu Zákona.
Příslušný paragraf do Sbírky by mohl znít takto:
1. Zákon je hierarchické uspořádání všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků věd lékařských a technických, Ústava, Listina práv a svobod, zákony uvedené ve Sbírce zákonů, nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
2. Soudci jsou povinni uvádět identifikaci zákona, podle kterého rozhodují. Rozhoduje-li soudce podle svého svědomí, musí to být z rozsudku zřejmé.
3. Rozhoduje-li soud senátem, musí být rozhodnutí jednomyslné.
Protože státní zástupci mají nemalý podíl na současné situaci, nejlépe by bylo, kdyby nový zákon o zástupcích začínal tímto paragrafem, třeba jako preambule.
Takový paragraf by rázem zmenšil počet špatných rozhodnutí soudů, protože vrátí důkaz opaku do stavu, ve kterém byl před totalitou. Odstraní dualitu slova zákon („Zákon“, podle kterého soudce vynáší rozsudek a koná policie, a „zákon“ jako součást Sbírky zákonů). Zaručeně se zlepší kvalita rozsudků, protože soudci budou osobně zodpovědní za svá rozhodnutí. Věcnou kontrolu rozhodnutí budou provádět soudci II. stupně, kteří nebudou smět vracet řešení sporu nižšímu soudu. Bude respektován axiom dvoustupňového soudnictví. Žádné většinové rozhodnutí senátu nezaručuje pravdivost výroku.
Přijetí takového paragrafu by zaručilo, že se žádná vláda nebude muset občanům omlouvat za nezákonnou vazbu občanů. Paragraf žádné finanční prostředky z rozpočtu státu nevyvolá. Naopak, ekonomická úspora by byla jistá.
Je velká pravděpodobnost, že by občané takový krok vlády ocenili ve volbách, protože zlepšení v justici by nastalo téměř okamžitě, kdy paragraf nabude právní moci.
Roztoky 26. 4. 2015