Jinak, čistě hypoteticky...... zákon se píše obecně, ale kdyby se napsal konkrétně, pro konkrétní případ, tak by mohl říct, že "obchody v rámci obchodních akcí typu 1+1=3 (jinak řečeno koupíte 2, dostanete 3), jsou povinny poskytovat odpovědnost za vady (lidově řečeno záruka, i když záruka v zákoně znamená něco jiného) na všechny 3 kusy zboží a nikoliv pouze na 2"........ Vaše matematika dostává s 1+1=2 na frak, nikoliv kvůli zákonodárcům, ale třeba i obchodníkům.... přesto je nepochybně správné chránit spotřebitele - a tedy poskytovat ochranu na veškeré zboží, které zákazník získá, nejen to "zaplacené". To berte jenom jako takový nadsazený příklad.

Úvaha jiného občana: http://valecko.blog.idnes.cz/c/498947/nezijeme-v-pravnim-state-ale-v-dzungli-pravniku.html

Ach jo, další právní blábolista, který si plete svědka a účastníka řízení a tvrdí, že je v rozporu s principem rovnosti před soudem, když zatímco svědek musí pod hrozbou trestního stíhání před soudem mluvit pravdu, obžalovaný může i lhát.

Zdá se, že pan Čejka má pravdu - fotbalu, hokeji a právu rozumí v této zemi každý

Tak ještě jednou, snad to pochopí i pan Lietavec:

Soudce má rozhodnout o platnosti smlouvy. Strana A (žalující) tvrdí: Smlouva je platná, protože smlouva byla písemně uzavřená.

Strana B (žalovaná) namítá: Smlouva je neplatná, protože strana A porušila smluvní podmínky. Soudce musí posoudit, zda byly smluvní podmínky porušené.

Na základě tohoto zjištění vynese pravdivý výrok, s ohledem na to, která strana je žalující, nebo žalovaná. Výrok vynáší vždy vůči žalující straně, protože důkazní břemeno je na žalující straně. V konkrétním případě jestliže uznal, že nedošlo k porušení smluvních podmínek, rozhodne: "Smlouva je platná, protože nedošlo k porušení smluvních podmínek. Náklady hradí žalovaná strana."

V případě, že dojde k rozhodnutí, že došlo k porušení smluvních podmínek (opak je pravdou), musí vynést pravdivý výrok: "Žaloba se zamítá, náklady hradí žalobce."

Žádné jiné podmínky pro rozhodnutí soudce neplatí. Nevyvratitelná domněnka je fikce. To jsou výmysly totalitních právníků, aby mohli rozhodovat tak, jak jim strana přikázala.

Pane Januško - soudce rozhoduje podle zákona. Podmínky platnosti smlouvy jsou určeny novým občanským zákoníkem (to platí pro smlouvy uzavřené od jeho účinnosti) případně starým občanským zákoníkem (u smluv uzavřených před účinností NOZ). Pokud smlouva splnila podmínky platnosti dle příslušného občanského zákoníku (a myslím, že se nijak radikálně nezměnily), pak je smlouva platná. Tečka. Přes to nejede vlak. Mezi porušením smluvních podmínek a platností smlouvy NEEXISTUJE souvislost, necpěte takovou souvislost někam, kam nepatří.

Nevím, co sem cpete nevyvratitelnou domněnku, ta je v českém právu poměrně vzácná a když už, tak slouží k ochraně slabší strany.... S platností smlouvy ovšem nemá nic společného ŽÁDNÁ domněnka - ani vyvratitelná ani nevyvratitelná, takže nechápu, co to sem cpete. Podmínky platnosti smlouvy jsou jasně dány - a porušení smluvních podmínek s platností smlouvy prostě NIJAK nesouvisí!!!!

Měl by být přijat nový zákon, který by měl jenom jeden paragraf a ten by zněl: Karel Januška je právní analfabet, lhář a jako takový může být nebezpečný svému okolí". Bylo by třeba to trochu zpropagovat, aby se náhodou nevyskytl člověk, který by těm jeho blábolům třeba částečně uvěřil. Já mohu snad jenom v této diskuzi Karla vyzvat, aby se styděl.

Diskutujícím, kteří neuznávají důkaz opaku, předkládám dva úryvky z: ŘÍMSKÝ PROCES CIVILNÍ, Napsal Dr.Jan Važný, profesor Masarykovy university v Brně, Melantrich Co. Ltd. Prague ČSR 1935: "Ovšem jako ostatni důkazy, i přísahu oceňoval soudce volně a mohl přes vykonanou přísahu rozhodnouti jinak, nalezly-li se dostatečně nějaké nové důkazy, přesvědčující o opaku." "V pozdějším právu se mluví o t. zv. právnich domněnkách, praesumpcích, a praví se pak, že skutečnosti, pro něž je právni domněnka, nepotřebují důkazu, pokud druhá strana neprokázala opak."

Pravda vždy byla a je hodnotou. Opak pravdy je lež, a soudci, kteří to neuznávají by měly být zbaveni taláru.

Čtenář mi zaslal upřesnění, kdy byl důkaz opaku zrušen: Ten § 270 je ze zákona, který nese název civilní řád soudní - je označen jako 113/1895 ř.z. Tento byl u nás zrušen již v roce 1950 a to zákonem č. 142/1950 Sb., konkrétně § 675 zrušil shora uvedený zákon.

Styď se analfabete.

Pane Čejko, a paní Nováková. Důkaz opaku buď chápete, nebo nechápete. Soudce musí spor mezi A a B rozsoudit identicky, ať je žalující strana A nebo B. Soudce vynáší výrok vždy k žalující straně. Nesporně musí platit, že výrok k žalované straně je opakem výroku ke straně, která se na soud obrátila. Staří Římané to patrně věděli. Žádná diskuze to nezmění.

My ho chápeme, ale vy ho zjevně nechápete. Za dob studia práva a právní vědy jsem měli i právní dějiny, včetně římského práva. Nic takového, co tvrdíte, není pravda. Jak dlouho jste právní dějiny studoval vy, že si dovolujete tvrdit takové nesmysly ?

Výrok soudu je identický pro obě strany sporu. Je to obvykle jednoduchá věta, žádná implikace. Buď se žaloba zamítá (jako ve vašem případě) nebo se žalované straně ukládá splnit nějakou povinnost. Zaplatit peněžní částku, provést práce, zdržet se nějakého chování, něco strpět (jak říkají latiníci, dare, facere, non facere, pati). Druhé straně z toho samozřejmě plyne právo, čili pokud povinná strana nesplní, co mu výrok soudu ukládá, může se domáhat exekuce, čili výkonu rozhodnutí.

Výjimkou jsou určovací rozsudky a rozsudky o osobním stavu, které jsou vykonány již samotným rozhodnutím, respektive jeho právní mocí ( rozhodnutí o rozvodu, určení otcovství atd.).

Vašim nesmyslům se nepodivují jen právníci, ale i odborníci v matematice a logice, viz diskuse s paní Szlauerovou zde :

http://blog2.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A160222_496284_blogidnes&razeni=time

Paní Szlauerová vám napsala :

"To co popisujete jako důkaz opaku není důkaz sporem. Důkaz sporem je, že máte jen dvě možnosti z nichž jedna stropro musí platit. Pak vyloučíte platnost jedné z nich tím, že nejdřív předpokládáte že ona možnost platí a důsledky dojdete ke sporu. Tím dokážete, že platí druhá možnost (protože to jinak nejde). To, co popisujete Vy, žádná matematická metoda není. Můžete odkázat na nějakou matematickou literaturu, která definuje ten "důkaz opaku", jak ho tu prezentujete? "

Samozřejmě jste ji na žádnou literaturu neodkázal, pouze na toho vašeho profesora Nožičku , načež paní Szlauerová reagovala takto :

"Chcete říci, že Vám řekl něco, co není v žádné matematické literatuře a Vy to pokládáte za fakt a dále šíříte? "

Odpověďi na tuto otázku jsme se již nedočkali. Přesně tak, považujete tento nesmysl za fakt a dále to šíříte.

Vanitas vanitatum et omnia vanitas

To Karel nepochopí.

Slavnostně prohlašuji, že pan Januška je králem všech zabedněnců, které jsem kdy poznal, který očividně nedokážou pochopit psaný text.... a tudíž jsou veškeré diskuze s ním naprosto marné a akorát zbytečná ztráta času. Na tenhle článek ani nemá cenu reagovat věcně - není v něm obsahově nic nového, co by už nebylo alespoň stopadesátkrát dávno vyvráceno a vysvětleno. Jenže panu Januškovi by se asi zhroutil svět, kdyby mu konečně došlo, že důkaz opaku v právu je důkaz opačné skutečnosti a ničím jiným.

Pane Čejko, beru na vědomí váš názor, že soudci soudí podle zákona. Zatím jste mi nic nevyvrátil. Pouze si to myslíte. Neprohlašuji o vás, že jste zabedněnec. Vaše úsudky jsou mi lhostejné. Až najdete v současných právních předpisech: "Důkaz opaku je dovolen", rád s vámi budu diskutovat.

zkuste své blogy a rekce pod nimi předložit svému lékaři.

Jistě Vám pomůže.

oprava - reakce