Jinak pane Januško, ještě jsem si dal tu práci a rozeberu pár dalších bodů, kde jste se při svém postupu u soudů jednal tak, že slon v porcelánu je proti vám hotový mistr v krasobruslení - jenom to vaše podání k ÚS:

1.) Veškerá vaše podání k NSS jsou nesmyslná, protože nerozumíte pojmu veřejná správa. NSS je nejvyšší instance ve věcích správního soudnictví (proto také to je správní soud) a tudíž tam žádný z vašich sporů nepatří. Stačí znát dělbu moci a pochopíte, že pod správní soudnictví patří spory s výkonnou (!) mocí o výkon jejich pravomoci.... rozhodnutí soudu není rozhodnutí orgánu výkonné moci, ale rozhodnutí orgánu soudní moci - tudíž NSS s tím nemá co dělat.

2.) Neustále operujete s větou že občan smí činit vše, co mu zákon nezakazuje a účelově ignorujete druhou část - totiž tu část o povinnostech stanovených zákonem... A představte si to, že právě tahle ta část (vámi nepokrytě ignorovaná) znamená, že vám zákon může stanovit (a také stanovuje) povinnost, abyste byl zastupován u některých soudů advokátem, pokud jím sám nejste - a opakuju, je to kvůli vaší ochraně!

3.) Právo na dovolání není žádné základní lidské právo. Nevím, jak jste na takovou koninu přišel - ve spoustě druhů soudního řízení například vůbec není.... Jinak byl jste opakovaně poučen, že pokud si advokáta nemůžete dovolit, můžete požádat o osvobození od poplatků a také následně o ustanovení advokáta soudem (kterého pak platí stát) - takže argument nesolventnosti je úplně ze hry - z čehož vyplývá, že tu žádná nerovnoprávnost občanů nevzniká.

4.) Je to slovíčkaření, ale pane Januško - zase ukazujete, že nemáte ani tušení o základech práva. Občan, jako fyzická osoba NEMÁ žádné pravomoci. Pravomoc má vždy jen a pouze nějaký orgán veřejné moci (třeba policista má nějaké své pravomoci jako úřední osoba), ale já, vy, nikdo (dokonce ani osoba s právnickým vzděláním) z nás v roli občana nemá žádné pravomoce, ale pouze práva. Mít subjektivní právo a mít pravomoc není totéž.

5.) Úvodní ustanovení OSŘ: "Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob." - jakmile podáte žalobu v občanskoprávní věci, stáváte se účastníkem soudního řízení a platí pro vás pravidla určená OSŘ - tzn. argumentace "můžu činit, co není zakázáno" je mimo mísu. Viz LZPS článek 36 - můžete se domáhat STANOVENÝM způsobem svým práv - a tento stanovený způsob máte určen soudním řádem, který platí pro to které řízení (OSŘ, Trestní řád, Soudní řád správní...). A protože v OSŘ (který se týkal vašich sporů) nikde právo na "zřeknutí se soudce" nenaleznete, tak jej zkrátka nemáte, protože nejde o stanovený postup.

6.) Ještě k těm základním právům a svobodám - mezi základní lidská práva a svobody patří články 5 až 16. Zajímalo by mě, kde tam vidíte právo na dovolání.

7.) Jinak absurdita na entou je, žádat Ústavní soud, aby něco přikazoval, nebo doporučoval zákonodárné moci.

8.) A ještě pro jistotu - pokud dovolání je přípustné, tak NIKOMU není odebráno právo podat dovolání, jen jej musí podat prostřednictvím advokáta, aby mělo hlavu a patu, nějakou právní relevanci - vy jste přímo ukázkový příklad oprávněnosti takového požadavku... soudy tu totiž nejsou od toho, aby rozhodovali každou hovadinu, kterou si Januška (či někdo vám podobný) vymyslí.

Pane Januško, jenom abyste viděl, kde jste mimo...

1.) "Má-li být sepsána nová smlouva, je slušné uzavřít starou smlouvu,protože nelze mít platné dvě různé smlouvy v téže věci. Také je třeba, abysmluvní partneři nebyli vázáni podmínkami staré smlouvy. Proto jme žalovanéstraně sdělili, že nabídku nové smlouvy chápeme jako návrh na ukončení starésmlouvy a sdělili podmínku, za jaké nájemné jsme ochotni uzavřít novou smlouvu." - je to v podstatě přesně naopak. Stará smlouva se ruší v momentě, kdy dojde k uzavření nové - tzn. žádné předchozí ukončení se nedělá. Smluvní strany jsou vázány podmínkami smlouvy do doby, dokud závazek neskončí (například splněním, uběhnutím doby, výpovědí...), nebo dokud není uzavřena smlouva nová. Uzavřete novou smlouvu, která automaticky ukončí tu předchozí - není třeba dělat žádný další právní úkon k jejímu ukončení.

2.) "Žalovaná strana návrh výše nájemného dopisem odmítla, a k ukončení smlouvyse nevyjádřila." - z čehož vyplývá, že žalovaná strana neučinila žádný úkon, z něhož by vyplýval zájem na ukončení smlouvy dohodou. K ukončení smlouvy dohodou tedy nedošlo.

3.) "za rok 2005, vekteré jsme jí vyměřili pachtovné ve výši 750 Kč." - na což nemáte žádné právo, nemůžete vyměřit pachtovné dle vlastního uvážení. Šlo by o bezdůvodné obohacení, které byste byl povinnen vrátit. Neexistuje právní důvod, proč by vám měl žalovaný platit cokoliv víc, nad rámec smluvně dohodného nájemného (148 Kč), které vyplývá ze smlouvy.

4.) "našepožadavky - aby smlouvaobsahovala sankce v případě neplnění smlouvy nájemníkem" - jejich podobu ale musíte určit VY!!! Můžete mi říct, proč by vám nájemník měl navrhovat sankce PRO SEBE, pokud poruší smlouvu? Návrh na podobu takové sankce je VÁŠ úkol jako pronajímatele a nájemce má zase právo se rozhodnout, jestli smlouvu s takovými sankcemi podepsat chce, či nikoliv.... Mimochodem - můžete mi říct, proč chcete do smlouvy sankce za porušení smlouvy, když je podle vás automaticky neplatná???

Jste můj nejoblíbenější bloger.

"Rozhodla jste se, že mé zřeknutí je pro Vás neplatné. Musím Vám připomenout, že soudce může činit jen taková rozhodnutí, která mu přikazuje Zákon. Naopak občan může činit vše, co mu Zákon nezakazuje. A žádný Zákon mi nezakazuje, abych se zřekl soudce, který již jednou rozhodl. To, že toto mé právo (jako spousta jiných) není uvedeno v Občanském soudním řádu, je pro mne bezpředmětné. Vy musíte najít takový Zákon, který Vám nařizuje mé rozhodnutí negovat. Jestliže takový odstavec v Zákoně najdete, sdělte mi ho a já budu respektovat Vaše nařízení a dostavím se k dalšímu jednání.

Mé právo zřeknutí se soudce, který jednou rozhodl, je nesporné. Příkladem, jak vypadá odebrání práva, je mé právo podat dovolání. Toto mé právo mi Občanský soudní řád odebral a přidělil ho „osobě s právnickým vzděláním“. Soudci mají samozřejmě možnost toto nařízení nerespektovat, protože je v rozporu se zněním Listiny práv, ale nečiní to. Právo na zřeknutí se soudce, který jednou rozhodl, mi nikdo neodebral."

Toto vaše vyjádření je nejvtipnější a nejpoetičtější věc, kterou jsem v poslední době četl. Bravo!

A už jste četl o tom, jak pan Januška žádal Nejvyšší správní soud o to, aby nařídil nějaké rozhodnutí Nejvyššímu soudu?

Opakování jest matkou moudrosti, tak je třeba článek protáhnout blogem několikrát.

To jsou pořád ty samý krávoviny dokolečka dokola...

- není možné jednotné rozhodování soudů a zároveň jejich absolutní anarchie. Nezávislost totiž opravdu neznamená, že soudce si smí s případem a procesem dělat "co chce", jak uzná za vhodné. Tzn. pokud máte případ, kde jde o rozdíl mezi vraždou a zabitím, tak soudce nemá libovůli v tom, jestli to posoudí jako vraždu, nebo zabití, nebo ublížení na zdraví s následkem smrti - to vyplývá ze skutkového a důkazního stavu. Nezávislost soudce není o tom, že by mohl říct "tráva je modrá, obloha je zelená", stejně tak není narušení nezávislosti soudce to, když mu soud vyššího stupně řekne: "obloha je modrá, tráva je zelená, opravte si rozhodnutí".

- "Je-li žalobce v právu, náleží mu i náhrada soudních nákladů." - takhle ten automatismus neplatí, přečtěte si zákon! Výhra ve sporu je jen jednou z podmínek, nikoliv však dostačující! Pokud se Gott nechal zastupovat obecným zmocněncem, tak ten nemá nárok na odměnu za zastupování, ale maximálně může žádat o náhradu ušlého výdělku.

- s tím majetkem - co takhle podílové spoluvlastnictví? Víte, jedna věc (např. nemovitost - dům s pozemkem) může mít XYZ různých vlastníků zároveň (třeba klidně 40) z nichž každý má různý podíl (lidově řečeno, některý z nich může být vlastníkem možná tak "dvou cihel") - tzn. někdy nejde o rozhodování mezi osobami A a B.... ale mezi XYZ různými osobami....

- můžete mi říct, jak ze soudního rozhodnutí o chybě učiněné výkonnou mocí profitovali ti soudci, kteří o tom rozhodovali? Ptám se, jak profitovali přímo z toho konkrétního rozhodnutí, které vydali a které se týkalo JEDNÉ JEDINÉ soudkyně, která si stěžovala.... Odpověď zní, že profit vyplývající z jejich rozhodnutí byl NULA! A tudíž to nebylo podjaté rozhodnutí, nerozhodovali o sobě.

- ta povinnost právního zastupování u vyšších instancí je tam PRÁVĚ PŘESNĚ z toho důvodu, který uvádíte..... Je to kvůli tomu, aby spor byl veden na nějaké odborně relevantní úrovni - a stát má zájem na tom, aby zájmy vaše (jako absolutního právního analfabeta) byly chráněny, tudíž po vás požaduje, abyste měl právní zastoupení - tzn. aby osoba, která povede váš spor, hájila vaše zájmy tak, abyste nebyl poškozen. Sám jste psal, že právníci (se kterými jste se radil) vám řekli, že dosáhnout toho, čeho chcete, nelze - šel jste k soudu, prohrál jste - a můžou za to právníci? Komediante! Můžete si za to jen a jen vy, že jste tvrdohlavý, nechápavý a nepoučitelný beran.... Kdybyste přišel za právníkem a řekl mu "heleďte já jsem po telefonu prodlužoval smlouvu s operátorem, jenže ty podmínky jsou poněkud jiný, než jsme se podle mě dohodli a já o takovouhle smlouvu teda nestojim - poraďte mi, co mám dělat" - tak vám právník poradí..... a myslím, že byste dokonce i uspěl, a jak říkám - penězma se neohánějte, organizace na pomoc spotřebitelům radí zdarma..... ale ne, vy jste za ním šel a řekl jste "já chci aby ta smlouva byla neplatná...." - což při nejlepší vůli zkrátka NEBYLO MOŽNÉ!!!!!!!!

ach jóó

Takže za Rakouska - Uherska tady taky vládla dělnická třída ? Neboť např. povinné zastoupení advokátem, čili osobou s právnickým vzděláním, bylo u většiny soudních sporů, s výjimkou těch triviálních v prvním stupni, i za R-U - viz civilní řád soudní. Už u odvolacího soudu to nešlo bez advokáta.

Ono to bylo a bude tak vždy, kdyby se Januška na hlavu stavěl. Zatímco rýmu a nachlazení si může každý léčit doma sám, složité operace také může provádět jen lékař příslušné atestace. A stejně je to i s právem - Nejvyšší soud opravdu nepotřebuje číst a poslouchat bláboly právních analfabetů jako je autor tohoto blogu.

Karle, k tomu zastupovani u soudu pravnikem - v tom jsou soudci nevinne - v nekterych pripadech to stanovuje zakon, tedy zakonodarci.

Zbytek nema cenu komentovat, bylo k tomu napsano uz dost o tom, jak se mylite.

Ano, zákonodárci v zákonodárném sboru. Nedoukové nebo kapři, kteří odmítají vypustit vlastní rybník.