Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

P62e72t47r 29Č79e20j77k51a

2. 6. 2017 20:34

To jsou už opravdu neskutečné krávoviny, co vymýšlíte. Nejenže ve svých bludech neustále setrváváte, ale přidáváte k nim ještě další nové! Rv Přiznejte konečně, že vaše články jsou jenom záludná recese v rámci nějakého sociálního průzkumu, jinak to není možné.

0 0
možnosti

J75a39n 87B37u70r64d50a

2. 6. 2017 11:36

Smazat, prosím.

1 0
možnosti

Snůška těch vašich nesmyslů dosáhla dalšího levelu.

Právo USA a Velké Británie není, ani principiálně, založeno na žádné justici z dob císařství. Jde o tzv. anglosaský právní systém, který je naprosto odlišný od kontinentálního. Patně byste se osypal, kdybyste jen tušil, jakou tam má justice pravomoc.

Soudní moc musí být apolitická - soudní moc je apolitická. Je to zajištěno např. tím, že moc výkonná nesmí zasahovat do moci soudní, moc zákonodárná pouze prostřednictvím zákonů. Soudci nesmí být členy žádných politických stran nebo hnutí. Vy byste ale chtěl, aby tu ministr, tu zákonodárci, soudní moci něco přikazovali, čímž by ta apolitičnost dost rychle skončila.

Když se hledá viník z velkého počtu jedinců, postupuje se metodou vyloučení třetího. Postupně se vylučují všichni, kteří mají ve sporu stejné postavení. Všichni nevinní se „dají do jednoho pytle“. A řeší se pouze vztah mezi nevinným a viníkem. Když se řeší vztah mezi věřiteli a dlužníky, děje se to stejně. Do jedné skupiny se dají věřitelé, do druhé dlužníci. Musí platit, že součet částek věřitelů je roven součtu částek dlužníků. Když je hodnota dluhu rovna hodnotě věřitelů, je to jenom specifický případ. Odpovídá to mé úvaze, že se důkazu opakem učí na základní škole. Rovnice je specifický případ řešení opakem.

Zdroj: http://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=607178

To mě tedy fakt pobavilo. U soudu se opravdu nehledá viník z velkého počtu jedinců, u soudu se rozhoduje o vině či nevině konkrétního obžalovaného a nikdo se nedává "do jednoho pytle" ;-D

Stejně tak v občanskoprávním sporu - řeší se povinnost konkrétního dlužníka vůči konkrétnímu věřiteli. Fakt ty vaše pytle ani skupiny nefungují ;-D

3 0
možnosti

Nikdy zákony nebudou podle tvých zvrácených představ a nikdy se nenajde nikdo, kdo by něco podobného prosazoval.

3 0
možnosti
Foto

Ano, patrně žádný "občan s právnickým vzděláním" to nebude prosazovat.

0 0
možnosti
  • Počet článků 859
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 662x
Vzdělání: Vyšší průmyslová škola strojnická - Vsetín (1955). KU  -  Fakulta technické a jaderné fyziky (1961).
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.

Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.

Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro  rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce. 

Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:

1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.