Chápete soudcovskou nezávislost chybně, jako téměř vše ostatní. Ještě jednou - vy píšete na jednu stranu, že rozhodnutí soudce A v městě A a rozhodnutí soudce F z města F mají být v obdobných případech v podstatě totožná..... a zároveň říkáte, že soudci mají být absolutně nezávislí a žádný jim nadřízený soud nemá právo sjednocovat výklad práva a judikaturu (což je jejich účel ovšem, že?).... že jsou tyto dvě myšlenky v naprosto příkrém rozporu, to vám očividně nedochází, že?

Jinak pro připomenutí....

- soudkyně Králová nejprve trestním příkazem rozhodla o vině a podmínce pro Nagyovou, ale jiné obžalované zprostila viny, proti tomuhle příkazu byla podána stížnost ze strany SZ,

- tím teda spustí veřejné soudní řízení a na základě něj následně ta samá soudkyně opakovaně řekne, že dané jednání vůbec není trestný čin?

Vás vůbec netrápí ten elementární rozpor - trestní příkaz s rozhodnutím o vině a podmínečný trest a následně obrat o 180°? Už to samo o sobě je poměrně dost divné...

Jinak opakovaně, dvojinstančnost soudního řízení není žádné právo na rozhodnutí dvou soudů - je to o tom, že soud druhé instance provede přezkum rozhodnutí soudu první instance - a na základě přezkumu jsou možné v zásadě tři postupy:

- potvrzení rozsudku zcela bez jakékoliv výhrady,

- pozměnění rozsudku - tzn například, že třeba odvolací soud ponechá rozhodnutí o vině (se kterým se ztotožní), ale změní výši trestu (buď ve prospěch nebo v neprospěch odsouzeného)

- zruší rozsudek a vrátí případ zpátky.

Mluvím o jednom sporu dvou subjektů. Nepochybně k oběma stranám musí být rozhodnutí spravedlivé. To jste ještě nepochopil. Je lhostejné, která strana se na soud obrátí.

Zase je to v Zaujalo nás. To nás moderátoři trollí?

Soudce vynáší rozhodnutí ústně, a následně za měsíc či dva vypracuje písemné rozhodnutí. To umožňuje soudcům vynést dvě různá rozhodnutí. Tato praxe by měla přestat. Literární díla, která soudci vypracovávají, aby omluvili své (někdy špatné) rozhodnutí, jsou nadbytečná.

Zdroj: http://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=624914

To neumožňuje vynést soudcům dvě různá rozhodnutí. Rozhodnutí, které vynesli ústně, je totiž zaznamenáno v protokolu a musí být zcela totožné s tím v písemném vyhotovení.

A to "literární dílo" je odůvodnění rozsudku, ve kterém soudce podrobně zdůvodňuje, proč tak rozhodl. Je to stěžejní část rozsudku, kde je řečeno vše - co kdo navrhoval, jaké důkazy byly provedeny, případně neprovedeny a proč, které důkazy vzal v potaz pro své rozhodnutí a podle jakého právního předpisu rozhodl. Bez toho "literárního díla" by nikdo nevěděl, zda tak nerozhodl jen proto, že se ten den nějak vyspal a rozsudek by byl nepřezkoumatelný.

Neplkejte nesmysly o něčem, o čem nic nevíte.

Ta zpráva, že se to stalo je z TV. Neplkám. Když soudce rozhodne spravedlivě (pravdivě), nic nemusí zdůvodňovat.