Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

P27e69t44r 27Č33e83j21k65a

16. 12. 2017 15:27

Pan staronový ministr spravedlnosti se zase pobaví Januškovým dopisem.... a protože KJ opět neotevřel diskuzi, tak jenom pár komentářů k jeho nesmyslům:

- "v každém sporu může mít pravdu pouze jedna strana" - nesmysl na entou, který snad ze života známe. Existuje na to jeden krásnej obrázek, kde je na chodníku nakreslená číslovka, na protějších stranách té nakreslené číslovky stojí dva chlápci a hádají se "to je šestka" - "jseš slepej, blbej, nebo navedenej - to je přeci devítka!". Takže v rámci soudního sporu může nastat mnoho situací, přičemž nezáleží na tom, na čí straně je pravda, ale na čí straně je právo. Nemusí mít "pravdu" ani jedna ze stran před soudem, mohou mít částečnou pravdu obě dvě strany (třeba 60:40 nebo 50:50) a nebo může mít pravdu jedna z nich.

- budeme vám to psát pořád dokolečka dokola - zadržení Ratha se sedmi miliony v krabici není důkaz, který by stačil k odsouzení. Mohly mu být nastrčeny, vůbec nemusely patřit jemu atd. - bez toho aniž by byl prokázán kontext toho, jak k té krabici s penězma přišel, je to v podstatě naprosto bezcenný důkaz. Skutková podstata trestného činu tím prokázána v žádném případě není.

- žádní poslanci nerozhodují o vině či nevině jiných poslanců probůh...... poslanci rozhodují o tom, zda-li se moc výkonná nevměšuje do činnosti zákonodárné moci.

0 0
možnosti
JL

Karle tolik právníků nemáme, aby se všichni stali soudci. Ty nevíš o nic o moci soudní, ale také nevíš nic o postupech ve veřejné správě. A ještě perlička k tomu tvému začátku - jak se všechno měnilo. Víš, jaký byl první zákon samostatného státu? Nevíš. Tak ti to vysvětlím. Jednalo se o zákon o zřízení samostatného státu československého, který byl vyhlášen byl ve Sbírce zákonů ale až pod č. 11/1918 Sb. z. a n. Autorem původního textu zákona je JUDr. Alois Rašín.

Zákonem (úvodním prohlášením) byl proklamován československý stát: „Samostatný stát československý vstoupil v život.“ Podstatné je, že zákonem nebyla určena státní forma nového státu. Byl prozatímně recipován rakousko-uherský právní řád (v českých zemích proto nadále platily rakouské zákony a na Slovensku zase původní uherské právo) a Národní výbor, jako orgán „jednomyslné vůle národa“, začal vykonávat moc zákonodárnou a výkonnou. Takže z toho vyplývá, že v roce 1918 se kromě zřízení samostatného státu právně neměnilo prakticky nic.

0 0
možnosti
Foto

Pane Janatko, možná by bylo vhodné ve Vašem případě ujasnit si nejprve platnou legislativu, podle které policie i státní zastupitelství postupuje.

Pokud se totiž jedná o poslance či senátora, platná legislativa nařizuje zmíněným institucím, aby požádaly Sněmovnu či Senát o vydání podezřelého zákonodárce k trestnímu stíhání? Proč? Jednoduše proto, aby bylo "zamezeno" případům, kdy zákonodárce bude stíhán za činnost, jež souvisí s výkonem jeho mandátu. Typicky za politický projev či jiný obdobný úkon. Ujišťuji Vás, že za způsobenou dopravní nehodu, jež nesouvisí s výkonem mandátu politik vydán bude. Alespoň tomu tak v minulosti bylo.

Váš závěr o tom, že vše má být postoupeno nezávislému soudu je proto mylný. Nejprve totiž musí policie a státní zastupitelství skutek věcně prověřit a činnost zdokumentovat. Věřte mi, že právníci vědí, co a proč dělají a konají zásadně v souladu s demokratickými principy, na nichž je ČR založena.

0 0
možnosti
AD

Doporučuji na bláboly pana Janušky nereagovat. Těm co jeho výtvory známe, je zřejmé, že se jeho dignóza jen a jen zhoršuje.

3 0
možnosti
Foto

koukám, že blbnete i v neděli

1 0
možnosti
  • Počet článků 859
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 662x
Vzdělání: Vyšší průmyslová škola strojnická - Vsetín (1955). KU  -  Fakulta technické a jaderné fyziky (1961).
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.

Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.

Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro  rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce. 

Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:

1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.