Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JL

Zákonodárce vytváří zákony, ale NESMÍ soudům nařizovat, jak mají rozhodovat. To by bylo porušení dělby moci a naprosto nepřijatelné zasahování moci zákonodárné do moci soudní. A že tobě někdo mozek vygumoval a Ústavu nechápeš, jenom jí dost vtipným a zarputilým způsobem zcela chybně vykládáš, to není problém ani zákonodárců ani soudců. Tvůj problém by měli řešit jiní. V minulosti jsem ti radil, co máš dělat.

2 0
možnosti
KN

Jen tak pro vaši informaci, když jste si našel nové "téma" zákonného soudce : Zákonným soudcem je ten, koho za zákonného soudce označuje zákon. V Ústavě nic o tom, kdo je zákonným soudcem, není a nikdy nebylo, to musí samozřejmě stanovit "obyčejné zákony".

Když už jste se tak upnul na Ústavu z roku 1920 (pravděpodobně proto, že neumíte nebo jste líný najít obdobné ustanovení v současném ústavním pořádku, schválně nepíšu v Ústavě, protože tam to není), pak kdo je "zákonným soudcem" v civilních sporech bylo stanoveno po celou dobu až do 31.12.1949 zákonem z dob R-U - zákon č. 111/1895 Vykonávání soudní moci a příslušnost soudů. Konkrétně §§ 65 a 66 stanovily :

Všechny žaloby, pro které není odůvodněna zvláštní příslušnost některého jiného soudu, buďte podány a věcně příslušného okresního soudu nebo sborového soudu první stolice, u něhož má žalovaný svůj obecný soud.

Obecný soud té které osoby jest určen jejím bydlištěm. Bydliště osoby se nalézá v tom místě, ve kterém se usadila s prokazatelným nebo z okolností na jevo jdoucím úmyslem, trvale se tam zdržovati. Má-li někdo bydliště v obvodech několika soudů, jest pro něj obecný soud odůvodněn u každého z těchto soudů. V takovém případě má žalobce na vůli vznésti žalobu u kteréhokoliv z těch různých soudů.

Takže ustanovení o tom, že soud se určuje podle místa bydliště žalovaného, tam byl po celou dobu první republiky, nevložil to tam žádný "totalitní systém". Co kdybyste konečně přestal psát kraviny o něčem, o čem nemáte ani páru ?

1 0
možnosti
KN

A pokud se týká věcí trestních, platil rovněž do roku 1950 zákon č.119/1873 jimž se uvádí trestní řád a kde v § 51 stanovil :

Vůbec přísluší konati řízení trestní soudu, v jehož okrsku trestný čin byl spáchán.

Takže ani zde neplatil ten váš blábol, že jednoho pachatele musel soudit stejný soudce. Pokud se dopustil již jednou nebo víckrát odsouzený pachatel trestného činu jinde, soudil ho samozřejmě i jiný soudce.

0 0
možnosti
KN

A váš mozek vytuneloval kdo, že píšete stále dokola tytéž nesmysly ?

3 0
možnosti
  • Počet článků 859
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 662x
Vzdělání: Vyšší průmyslová škola strojnická - Vsetín (1955). KU  -  Fakulta technické a jaderné fyziky (1961).
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.

Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.

Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro  rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce. 

Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:

1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.