Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Pane Januško,

zajímavý názor, který jsem si uložil k prostudování, až budu mít více času.

Nevím ještě, jak to odráží skutečnost, že všechny složky justice chtějí být nezávislé, ale vyšetřování policie řídí státní zástupce a ten má zcela nezávisle rozhodovat o nezávislém provedení vyšetřování a postupu policie.

Z druhé strany skutečně jediným nezávislým by měl být soudce, který by měl právo posuzovat zda státní zástupce skutečně postupoval nezávisle a zajistil všechny dostupné důkazy pro soudní řízení s tím, že by měl zároveň právo odmítnout převzít případ k soudnímu řízení.

Karma.

0 0
možnosti

P42e97t45r 84Č60e81j79k55a

11. 6. 2019 11:27

Zákonodárci řeší vydání svých kolegů PRÁVĚ PROTO, že existuje imunita. Oni nerozhodují o tom, zda k trestné činnosti došlo nebo ne - to dělá jedině soud, oni rozhodují o tom, zda se na daný konkrétní případ imunita co do svého smyslu a účelu (tedy ochrana zákonodárného sboru před svévolí moci výkonné, imunita neznamená beztrestnost!), uplatní, nebo nikoliv. Vy tu opakovaně píšete zrůdný nesmysl, že mandát zákonodárce je důležitější, než trestná činnost zákonodárce - to je nesmysl! Tím, že je někdo zvolen, tak se nestává nadčlověkem, pro kterého by neplatilo právo! Ten zákonodárce a ve skutečnosti komora jako celek (protože smysl imunity není chránit jednotlivého poslance, ale zákonodárnou komoru jako takovou) je pouze chráněn způsobem, že poslanci / senátoři pak posuzují, zda činnost, ze který je zákonodárce podezřelý souvisí třeba s výkonem mandátu apod. nebo je podezřelý z něčeho, s čím jeho politická kariéra nesouvisí vůbec - v takovém případě se na takový čin imunita nevztahuje! Imunita chrání zákonodárce ve svobodném výkonu jeho činnosti - pokud před vstupem do politiky páchá trestnou činnost, má smůlu - imunita ho neochrání a ani nemá chránit!

0 0
možnosti
  • Počet článků 859
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 662x
Vzdělání: Vyšší průmyslová škola strojnická - Vsetín (1955). KU  -  Fakulta technické a jaderné fyziky (1961).
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.

Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.

Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro  rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce. 

Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:

1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.