Pane Januško,

zajímavý názor, který jsem si uložil k prostudování, až budu mít více času.

Nevím ještě, jak to odráží skutečnost, že všechny složky justice chtějí být nezávislé, ale vyšetřování policie řídí státní zástupce a ten má zcela nezávisle rozhodovat o nezávislém provedení vyšetřování a postupu policie.

Z druhé strany skutečně jediným nezávislým by měl být soudce, který by měl právo posuzovat zda státní zástupce skutečně postupoval nezávisle a zajistil všechny dostupné důkazy pro soudní řízení s tím, že by měl zároveň právo odmítnout převzít případ k soudnímu řízení.

Karma.

Zákonodárci řeší vydání svých kolegů PRÁVĚ PROTO, že existuje imunita. Oni nerozhodují o tom, zda k trestné činnosti došlo nebo ne - to dělá jedině soud, oni rozhodují o tom, zda se na daný konkrétní případ imunita co do svého smyslu a účelu (tedy ochrana zákonodárného sboru před svévolí moci výkonné, imunita neznamená beztrestnost!), uplatní, nebo nikoliv. Vy tu opakovaně píšete zrůdný nesmysl, že mandát zákonodárce je důležitější, než trestná činnost zákonodárce - to je nesmysl! Tím, že je někdo zvolen, tak se nestává nadčlověkem, pro kterého by neplatilo právo! Ten zákonodárce a ve skutečnosti komora jako celek (protože smysl imunity není chránit jednotlivého poslance, ale zákonodárnou komoru jako takovou) je pouze chráněn způsobem, že poslanci / senátoři pak posuzují, zda činnost, ze který je zákonodárce podezřelý souvisí třeba s výkonem mandátu apod. nebo je podezřelý z něčeho, s čím jeho politická kariéra nesouvisí vůbec - v takovém případě se na takový čin imunita nevztahuje! Imunita chrání zákonodárce ve svobodném výkonu jeho činnosti - pokud před vstupem do politiky páchá trestnou činnost, má smůlu - imunita ho neochrání a ani nemá chránit!