Diskuse
Morální úpadek justice
Děkujeme za pochopení.
J85i64ř19í 61Č30u80m46p21e31l60í83k
Pane Januško,
zajímavý názor, který jsem si uložil k prostudování, až budu mít více času.
Nevím ještě, jak to odráží skutečnost, že všechny složky justice chtějí být nezávislé, ale vyšetřování policie řídí státní zástupce a ten má zcela nezávisle rozhodovat o nezávislém provedení vyšetřování a postupu policie.
Z druhé strany skutečně jediným nezávislým by měl být soudce, který by měl právo posuzovat zda státní zástupce skutečně postupoval nezávisle a zajistil všechny dostupné důkazy pro soudní řízení s tím, že by měl zároveň právo odmítnout převzít případ k soudnímu řízení.
Karma.
P42e97t45r 84Č60e81j79k55a
Zákonodárci řeší vydání svých kolegů PRÁVĚ PROTO, že existuje imunita. Oni nerozhodují o tom, zda k trestné činnosti došlo nebo ne - to dělá jedině soud, oni rozhodují o tom, zda se na daný konkrétní případ imunita co do svého smyslu a účelu (tedy ochrana zákonodárného sboru před svévolí moci výkonné, imunita neznamená beztrestnost!), uplatní, nebo nikoliv. Vy tu opakovaně píšete zrůdný nesmysl, že mandát zákonodárce je důležitější, než trestná činnost zákonodárce - to je nesmysl! Tím, že je někdo zvolen, tak se nestává nadčlověkem, pro kterého by neplatilo právo! Ten zákonodárce a ve skutečnosti komora jako celek (protože smysl imunity není chránit jednotlivého poslance, ale zákonodárnou komoru jako takovou) je pouze chráněn způsobem, že poslanci / senátoři pak posuzují, zda činnost, ze který je zákonodárce podezřelý souvisí třeba s výkonem mandátu apod. nebo je podezřelý z něčeho, s čím jeho politická kariéra nesouvisí vůbec - v takovém případě se na takový čin imunita nevztahuje! Imunita chrání zákonodárce ve svobodném výkonu jeho činnosti - pokud před vstupem do politiky páchá trestnou činnost, má smůlu - imunita ho neochrání a ani nemá chránit!
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.