Vážený pane Januško, s nadšením jsem šla číst Váš článek omámena jeho nadpisem. Očkávala jsem alespoň trochu moudrou úvahu, případně i špetku kazuistiky, ale žel, nic z toho jsem v něm nenašla. Přesto Vám rozumím, ačkoliv je Váš článek (soudím po své 30ti leté advokátní praxi) plný právních nesprávností a Vašich účelových výkladů. Dedukuji totiž, že asi chcete v naší neklidné společnosti podpořit veřejné povědomí o tom, že i činnost soudů, státních zastupitelství či ministerstev je vždy výsledkem práce nějakých konkrétních živých lidí, a kredit některých z nich pro etická jednání je často mizivý. V tom se shodneme, že mainstream nemá zájem podporovat v lidech "návrat k sobě", lidskou sebedůvěru a sebeúctu, odpovědnost za vlastní život. Těm, kteří tak snadno vyšli do ulic s transparenty požadujícími nezávislost justice, organizátoři o této uzákoněné nezávislosti jistě neřekli nic, tím spíš má už málokdo odvahu si přiznat, že stav naší společnosti je zrcadlem nitra nás všech. Odklon flagrantně mizející humanity z planety Země nemůžeme napravovat nikde jinde než každý uvnitř sebe. Děkuji Vám za odvahu.

Paní Voříšková, nevím co je kauistika. Vím co je kauzalita. Zkuste vyvrátit některé z mých tvrzení. Logicky. Zákony v demokratické společnosti záleží na přesném výkladu právních norem.

Spíše se lze podivovat nad tím, že se někdo vůbec zabývá děravostí paměti pana prezidenta, nebo kteréhokoliv jiného občana, takové záležitosti patří nikoliv před soud, ale do kabaretů. Lze totiž dokázat na jiných příkladech, že jiné výtisky šly za okupace k cenzuře a jiné pak do tisku. A nelze dokázat, že to nebyl právě tento případ. Lze dále dokázat, že obdobný článek se v Peroutkově Přítomnosti byl publikován na první straně na uvedeném místě.

Soudy ani zákonodárné sbory nemohou rozhodovat historii.

Už u Vrchního soudu, což je poslední instance, kde se může občan (ač ne advokát) hájit sám, je to v podstatě jednostranné rozhodování, navíc na základě irelevantních informací, které často popírají soukromé právo apod. V mém případě měl tento soud rozhodnout ve věci formální, pokud by vyhověl žalované straně, tak by bylo nasnadě postupovat dále. Jednání zde však připomínalo spíše pavlačové drby, vč. argumentů které měly podpořit smyšlené (a z podstaty směšné) nároky žalované strany. Naše soudy, tím spíš někteří soudci stále žijí v hluboké totalitě a při rozhodování je to znát.

Žil jsem v domnění, že státní zástupci jsou zařazení v gesci ministra spravedlnosti, protože se velmi často obracejí na zákonodárce. Z tisku se dovídám, že institut státního zastupitelství je součástí moci výkonné. V popisu činností vlády čtu:

Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství.

Z definice principů demokratického státu vyplývá, že ministr vnitra nesmí mít žádnou vazbu na úředníky nebo soudce ministerstva spravedlnosti.

Zdroj: https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=719773

Ministerstvo spravedlnosti je moc výkonná. A můžete mi říct, kdo jsou "soudci ministerstva spravedlnosti"??????? Píšete čím dál děsivější nesmysly.

Všichni soudci musí být v jedné skupině moci soudní. Celá skupina má k dispozici ministerstvo spravedlnosti. Aby byly zajištěné hmotné požadavky každého soudce.

Všichni policisté, vyšetřovatelé, tajná policie, státní zástupci musí být v jiné skupině, a to moci výkonné. Podobně jako armáda. Řízení musí být hierarchicky uspořádané. To už objevil voják Švejk.

Kauzalita v praxi: A) Skutek se stal, z toho plyne pravdu má strana která to tvrdí.

B) Skutek se nestal, pravdu (v právu je) má strana, která to netvrdí.

Co řeší kazuistika?

To je zásada "naléhavý právní zájem" nebo "na základě vědeckého poznání musí zvítězit dělnická třída na celém světě" ???

... a o na to berete, pane inženýre