Volme spravedlnost
Volby do Parlamentu mohou zásadním způsobem zlepšit funkci naší justice. Navrhuji z voleb do parlamentu učinit současně referendum o dodržování Ústavy a Listiny práv. Aroganci moci soudní je třeba učinit přítrž.
Trvat na tom, aby soudci dodržovali Ústavu, nepředstavuje pro státní pokladnu žádný náklad. Naopak, ušetřené prostředky, které vyplynou ze zkrácení soudních pří a náhrad za špatná rozhodnutí soudců, budou nemalé. Jestliže jeden soudce požaduje po jiném soudci, aby mu přisoudil nějaký užitek, pak není většího příkladu podjatosti. Soudci musí bdít nad vlastnictvím majetku nejen občanů, ale také nad státním majetkem. Nic si nesmí ukrajovat z cizího.
Povinností každého soudu je odhalit příčinu sporu. Některé spory nelze jednoznačně rozhodnout. Jestliže se matka domáhá práva rodit doma a přivolaný lékař má povinnost chránit zdraví dítěte, je spravedlivé rozhodnutí soudu nemožné.
Většina sporů má jednoznačné řešení. Buď k trestnému činu došlo, nebo nedošlo. Smluvní podmínky byly dodržené, nebo nebyly. Řidič porušil dopravní předpisy, nebo neporušil.
Když soud zjistí příčinu sporu, musí určit viníka. Tím je každý případ vyřešený.
Má-li žalobce pravdu, výrok soudce musí znít: „Žaloba je v právu. Žalovaná strana je povinna splnit nároky žalobce. Žalovaná strana hradí soudní výlohy žalobce.“
V případě, že žalobce nemá pravdu, výrok soudce musí znít: „Žaloba se zamítá. Žalobce je povinen splnit nároky žalované strany. Žalobce hradí soudní výlohy žalované straně.“
Tak se soudilo již v antické době. Oba výroky jsou pravdivé. Každý výrok je opakem výroku ke druhé straně sporu. Postupu, jak dojít ke spravedlivému rozhodnutí se říkalo „důkaz opaku“ (také z opaku, nebo opakem).
„Důkaz opaku je povolen“ bylo součástí právních předpisů až do sametové revoluce.
V minulém století byl v matematické logice zkoumán vztah příčiny a následku. Logika zjišťuje, kdy výrok (jakýkoliv, i soudu) je pravdivý, či nepravdivý. Rozhodnutí soudu má být výrok pravdivý, čili splňovat podmínky ekvivalence. Odpovídá to důkazu „opaku“.
Proto zákonné předpisy by měly obsahovat (1):
- „Zákon“ je hierarchické uspořádání poznatků a norem podle kterého jménem republiky soudci rozhodují. Jsou to:
- zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
- Ústava, Listina práv a svobod,
- nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, …)
- zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
- nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
Rovnost svéprávných občanů před zákonem je deklarována jak v Ústavě, tak v Listině práv. Tato rovnost byla občanům odebrána tím, že některé právní úkony mohou činit pouze „občané s právnickým vzděláním“ (dovolání, obrátit se na vyšší soudy). V Listině práv je stanovené, že soudy nesmí odmítnout žalobu, která se týká základního lidského práva. Naše soudy to ignorují. Občana bez „vzdělání právnického směru“ odkážou na soud ve Štrasburku, kde vám zástupce naší republiky sdělí, že postup je správný, musí vás zastupovat „občan s právnickým vzděláním“. Povinné zastoupení občana je zdůvodnitelné pouze tehdy, kdy občan může utrpět újmu, pokud takové zastoupení nemá. Zákonné předpisy by měly obsahovat (2):
- Povinnost občana být zastoupen osobou s „právnickým vzděláním“ mohou soudy požadovat jen tehdy, kdy zjistí, že občanovi bez zastoupení vznikne újma.
Nechat rozhodnutí o předběžné vazbě pouze na jednom soudci je nezodpovědné. Několikrát se ukázalo takové rozhodnutí jako mylné. Když bude o vzetí do vazby rozhodovat porota, pak pravděpodobnost chyby (nebo ovlivnění soudce) je podstatně menší. V porotě by mohli být i soudci z odvolacího soudu. Proto zákonný předpis by měl obsahovat (3):
- V případě posuzování možného trestného činu musí o vazebním stíhání občana rozhodovat porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
Dvakrát jsem po soudu požadoval, aby zneplatnil smlouvu. Poprvé, když zákonodárce stanovil, že daň z pozemku bude platit vlastník. Zákonodárce ponechal dva roky na to, aby byl vztah vlastník – nájemník upraven novou smlouvou. Nájemníkovi jsem navrhl novou smlouvu a snažil ji prosadit. Neuspěl jsem. Když jsem po soudu požadoval, aby stará smlouva byla zneplatněná, soud moji žádost zamítl, údajně protože jsem neprojevil „naléhavý právní zájem“. Druhý problém byl s telefonním operátorem, který změnil smluvní podmínky. Každá smlouva je projevem svobodné vůle mezi různými subjekty (státem, telefonním operátorem, svéprávnými občany, ...). Soudy musí respektovat, že jednou uzavřená smlouva má být platná. Když si občan stěžuje na porušení smluvních podmínek, povinností soudu je posoudit tuto stížnost. V civilním soudním řízení (někdy i v trestním) mají soudci volnost výběru důkazů, které občan předkládá. Soud může ze sporu o plnění současných smluvních podmínek učinit spor o uzavření smlouvy. Proto je nezbytné, aby soud neměl právo měnit žalobní návrh, a měl povinnost vypořádat se všemi předloženými důkazy. Součástí právních předpisů by mělo být (4):·
- Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
Ústava článek 82 (1): Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Litera Ústavy jednoznačně stanovuje, že ani soudce nadřazeného soudu nesmí ohrožovat nezávislé rozhodnutí soudu nižšího stupně. Soudy vyššího stupně mohou rozsudek nižšího soudu potvrdit, opravit, nebo vynést své nezávislé rozhodnutí. Nemohou „vychovávat“ soudce nižších stupňů. Občan zaplatil soudní poplatek a zajímá ho pouze výsledné rozhodnutí soudu. Neznalost, podjatost, známosti, nebo lenost soudců vyšších soudů nesmí být důvodem k tomu, aby byl občan zbaven svého Ústavního práva na spravedlivé a včasné rozhodnutí soudu. Soudci všech soudů jsou placení za rozhodování sporů. Nejsou placeni za to, aby uplatňovali svůj „závazný právní názor“ vůči nižším soudům. Aby republika fungovala jako právní stát, je třeba odebrat soudcům pravomoc soudit jiné soudce. Každé rozhodnutí soudu se musí vztahovat k vlastnímu sporu. Je třeba přikázat soudcům (5):
- Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
Volební štáby všech politických stran by měly o takových závazcích voličům uvažovat. Ideální by bylo, kdyby každá politická strana měla ve svém volebním programu uvedeno všech pět podmínek. Předpokládám, že každá strana se k poměrům v justici vyjádří.
Pokud se některá politická strana k těmto požadavkům nevyjádří, občané tomu mohou rozumět tak, že strana nepovažuje problémy v justici za důležité.
Není třeba svolávat na náměstí shromáždění. Stačí, když se strany zavážou každému voliči, že v případě zvolení, budou tyto požadavky prosazovat. Náklady na volby tak nemusí být pro žádnou politickou stranu omezující. Většině voličů je zřejmé, že poslanci mají plnou odpovědnost za stav v justici. Když bude závazek strany zřetelný, volič to pochopí.
Hlavním zájmem téměř všech zvolených poslanců je, aby v následujícím volebním období byli v lavicích vládní strany. Ekonomické pobídky jsou důležité i pro většinu politických stran. Domnívám se, že volební štáb každé strany si to uvědomuje.
Má-li některý právní odborník politické strany názor, že navržené úpravy právních předpisů jsou špatné, měl by to zřetelně zdůvodnit.
Soudy jsou službou občanům i státu. Nesmí sloužit k odklánění státních prostředků do kapes soudců nebo některých politických stran.
Implementací těchto závazků do právních předpisů dojde k velkým finančním úsporám. Školící pracoviště pro soudce se stanou zbytečnými. Všichni soudci mají vysokoškolské vzdělání. Případné chyby soudů nižšího stupně napraví vyšší soudy.
Soudní procesy se podstatně zkrátí. Každý rozsudek bude mít svého autora. Ministři spravedlnosti se nebudou omlouvat za nezákonné postupy. Nevinní občané nebudou zbytečně ve vazebních věznicích.
Politická strana která úpravu právních předpisů prosadí, má velkou pravděpodobnost vládnout republice delší dobu než jedno volební období.
Nejvyšší státní zástupce je odborná funkce pod ministrem vnitra. Každý nový ministr vnitra má mít právo jmenovat svého nejvyššího státního zástupce.
Všichni soudci patří do Ministerstva spravedlnosti. Ministr spravedlnosti může navrhnout prezidentovi, aby kteréhokoliv soudce zbavil soudcovské funkce.
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.