Právní stát pro všechny občany

Návrh paragrafů do nového Občanského soudního řádu. Naši zákonodárci schvalují nové zákony, které oklešťují občanské svobody.  

Podle nových "zákonů" se naše „nezávislé“ soudy dopouštěly zločinů na dětech. Dokonce podle nich dočasně zbavily občanských práv samotné poslance, a nic jim nepřipadá divné. Ministr spravedlnosti se omluvil „vazebně zadrženým“ poslancům za porušení jejich základních občanských práv. Aby k podobným excesům nedocházelo, současná vláda ani ministr nic zřetelného neučinili.

Soudci si ze státního rozpočtu přisuzují peníze, a neohlížejí se na literu Ústavy. Vláda jim takové kroky schvaluje. Na dospívající děti jsou uvalovány exekuce. Jiné dvacetipětileté "děti" požadují výživné po rodičích. Moc soudní se utrhla z řetězu a zákonodárcům to nevadí.

Samotní soudci neuznávají pravidla, která platí tisíciletí. Každý soudce má rozhodovat spravedlivě. Spravedlivé rozhodnutí má jednoduché kriterium: Výrok soudu musí být k oběma stranám sporu pravdivý. V minulém století to potvrdila i matematická logika. Zveřejněný rozsudek nad případem pana Gotta byl:  "Obžalovaný K. Gott platil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu nenáleží". Opak tohoto rozhodnutí zní: "Obžalovaný neplatil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu náleží." Z toho by plynulo, že každému, kdo prohraje soudní při, by měly být vrácené soudní náklady. To je jasný příklad nepravdivého výroku. Zdůvodňovat takové rozhodnutí tím, že ten, kdo žalovaného zastupoval neměl specifické pověření, je pohrdání Listinou základních práv a svobod. 

Soudy mají rozlišovat, jaký čin jim žalobce předložil. Závažné trestné činy se soudí podle Trestního řádu a ostatní podle Občanského soudního řádu. Soudy nerespektují, že rozhodovat mohou pouze o tom, co žaloba obsahuje. Klidně odsoudí obviněného za "trestný" skutek, který se údajně mohl stát. Slovní důkaz (svědectví) může být pomluva. Naopak, poslanec Rath se sedmi miliony v krabici si užívá svobody. Korupce stvrzená konkrétním činem měla být vyřešená již dávno.

Každé jednání může být žalovatelné (zda osoba měla práva takové rozhodnutí učinit), ale rozhodnutí soudu musí být podložené konkrétním skutkem (identifikací kdo byl poškozený, vyčíslenou škodou a  kdo se nezákonně obohatil). Ale především je třeba ctít Ústavu, že každý občan může činit vše, co zákon nezakazuje. Používat žalobu k získání dalších důkazů je ten nejhorší způsob, jak občanům odebírat občanská práva. Těžko může náš státní zástupce podávat žalobu za EU. Takové zmocnění patrně nemá. Umožnění vazebního držení občana déle než krátkodobě, má být podložené rozhodnutím poroty soudců s jednomyslným výrokem. Pouze jednomyslný výrok zaručuje nejvyšší míru pravděpodobnosti spravedlivého výroku soudu. Navrhovaný paragraf téměř vylučuje, že by ještě někdy mohla taková situace nastat.

Ke kontrole všech činností mají sloužit výhradně soudy. Proto si je stát platí. Nový Kontrolní úřad (pro kontrolu výdajů na volby) se také může dostat pod moc soudní. Opět se může ukázat, že politická strana nebo lobby "občanů s právnickým vzděláním" pokřiví nebo znehodnotí rozhodnutí nového Kontrolního úřadu.

Základním pravidlem pro soudy je dodržování Ústavy ve všech bodech. Jestliže soudcům nařizuje rozhodovat nestranně a nezávisle, pak to musí platit pro soudce na každém stupni. Ani soudce vyššího soudu nesmí nic nařizovat soudci soudu nižšího. Maximálně může řešení sporu jednomu soudu odebrat a přikázat rozhodnout jinému soudu. Takové rozhodnutí musí být jasně zdůvodněné a nést důsledky pro soud, který něco zanedbal.

Právnická lobby na ministerstvu spravedlnosti a nejvyšší soudní orgány jsou spokojené. Mohou účelově zasahovat do soudních procesů. Některým politickým stranám to vyhovuje. Před volbami se snaží všemi prostředky přesvědčit občany o svých dobrých úmyslech. K mým návrhům se nevyjadřují.

Politické strany by si měly uvědomit, kde je nespokojenost občanů viditelná. Jestliže nám Česká televize tvrdí, že jsme právním státem, pak její redaktoři mají klapky na očích. 

Cesta k nápravě naší justice není složitá. Stačí požadovat, aby soudci dodržovali Ústavu. Poslanci mohou přikázat soudcům, jak mají postupovat. Navrhl jsem následující čtyři paragrafy, které zaručují, že excesů v justici podstatně ubude. 

§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

   1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

   2. Ústava, Listina základních práv a svobod,

   3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

   4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

   5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Tyto paragrafy by mohly být součástí nového Občanského soudního řádu, který nám slibovala tato i předcházející vlády. Protože je to pro Ministerstvo spravedlnosti patrně neřešitelný problém, mohla by se požádat externí organizace, aby za úplatu vypracovala návrh nového Občanského soudního řádu. 

Občanský soudní řád by měl být obdobou Nemocničního řádu. Měl by obsahovat výhradně postup, jak mají soudy administrativně postupovat, aby vyhověly občanům. Aby "průměrný" občan mohl nahlédnout do tohoto zákonného předpisu a ubezpečil se, že soud jeho podání přijme, respektive že podání předá soudu, který je odborně způsobilý řešit jeho problém. Současný OSŘ obsahuje snad tisíc různých technických nařízení, které patří do nařízení ministra, nebo do zákonných nařízení. Protože před soudem rozlišuje postavení svéprávných občanů a osob s "právnickým vzděláním" nerespektuje Listinu základních práv a svobod. To by mělo být napraveno. Není přípustné, aby občan pravomocně odsouzený jedním soudem, byl pro tutéž, nebo podobnou věc souzen jiným soudem. "Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci"  je příkaz z Listiny základních práv. Když se někdo proviní na 1000 občanech, není třeba vymýšlet další vylepšování zákonů, ale všechny musí vyřídit pouze jeden soudce (soud).

Do voleb je dostatek času, aby jednotlivé politické strany projevily svůj názor na předložené paragrafy. Pokud se některá politická strana k návrhům nevyjádří, stav v justici jí nepochybně vyhovuje.