Ministr spravedlnosti navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby odvolal soudkyni, která nestranně a nezávisle rozhodla soudní spor. Že by žalovaná (pí Nagyová) měla pravomoc rozkazovat policejní složce je málo pravděpodobné.
Ministru spravedlnosti nevadí, že soud „vyřešil“ podání soudkyně, která se domáhala, aby jí byl zvýšený plat podle předpisů, které platily pro státní úředníky. Rozhodnutím Nejvyššího soudu si přilepšili samotní soudci, čili jejich rozhodnutí lze označit za podjaté.
Soudci zapomínají, že mají jedinou povinnost: rozhodovat spravedlivě. Spravedlivě rozhodovat se soudci naučili už v antickém Římě. Není to moc složitéh. Máme-li spor dvou subjektů, musí být rozhodnutí soudce pravdivé k oběma stranám sporu. V naprosté většině sporů může mít pouze jedna strana sporu pravdu.
Když výrok soudu dává žalující straně za pravdu, přisuzuje jí nějakou hmotnou věc nebo právo. Jestliže soud jedné straně něco přisoudí, pak to druhé straně sporu odebírá. Když žalující strana není v právu, soud žalobu zamítá a náklady řízení musí nést žalobce.
Jde-li o porovnání dvou práv, na sobě nezávislých (právo matky na porod doma a povinnost přivolaného lékaře chránit zdraví dítěte) soudce rozhoduje podle svého svědomí (právního názoru).
Spor mezí více subjekty lze metodou vyloučením třetího zjednodušit na spor pouze dvou subjektů. Jednotlivé subjekty lze přiřadit buď na stranu žalobce, nebo žalovaného. Když soudce rozhodne o příčině a následku sporu, výrok soudce je už prakticky definovaný. Jedna strana má pravdu (je v právu) a druhá strana pravdu nemá.
Je-li je některá strana nespokojená s výrokem soudu, má právo obrátit se na soud vyšší instance (odvolací). Ten může verdikt soudu prvního stupně potvrdit, opravit, nebo vynést své nezávislé a nestranné rozhodnutí. Nemůže vracet rozhodování soudu, který již jednou rozhodl. To je porušení nezávislosti nižšího soudu.
Jiné rozhodnutí než u soudu prvního stupně, nebo odvolacího soudu prakticky nepřipadá v úvahu. Pouze jedna strana může mít pravdu. V krajních případech může následovat dovolání, čili mimořádný opravný prostředek.
V každém sporu musí platit, že soudce rozhoduje podle litery Ústavy: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“
Kdyby současné soudy postupovaly tímto způsobem, byla by republika právním státem. Délka soudních sporů by byla podstatně kratší. Soudci svá rozhodnutí nemusí obalovat literárními výplody, které nemají pro účastníky sporu žádný význam. Soudy nejsou výchovnými ústavy. Rozhodnutí soudu může občan obdržet okamžitě po vynesení rozsudku, což by opět opět zkrátilo dobu řešení..
Navrhuji čtyři nové paragrafy do právních norem, které zajistí, že soudní procesy budou podstatně rychlejší, méně nákladné a hlavně spravedlivé:
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje senát nejméně tří soudců. Jeho rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
První paragraf vyloučí z právních norem některé části nařízení, které jsou v rozporu s vyššími právními normami. Důkaz sporem (opaku) se opět stane součástí zákona. Druhý paragraf zabrání tomu, aby se republika dopouštěla trestných činů na bezúhonných občanech. Třetí paragraf nedovolí zneužívání Občanského soudního řádu. Čtvrtý paragraf zajistí dvoustupňové uspořádání soudnictví, jak to předpokládá Ústava.
Paragrafy by mohly být úvodní částí nového Občanského soudního řádu, který se pracovníkům Ministerstva spravedlnosti dosud nepodařilo navrhnout.
Když budou paragrafy akceptovány hlavními politickými stranami, pak tyto volby mohou po třiceti letech zdárně dokončit sametovou revoluci. Občané se budou moci úspěšně domáhat spravedlnosti u soudů, jak je tomu ve všech právních státech.
Uvedený návrh nových paragrafů předkládám předsedům a volebním štábům všech politických stran. Je na jednotlivých stranách, zda se k návrhu veřejně přihlásí.
Voliči mají možnost ocenit postoj každé politické strany.
