Soud není služba zdarma

  Nezávislost soudů na moci výkonné neznamená, že tato služba občanům je zdarma. Státní zástupce se odvolal proti rozsudku nad skupinou Ztohoven.

Aparát justice a jeho zabezpečení není pro stát levná záležitost. V každém státě je to služba, kterou hradí stát. Ale to neznamená, že státními prostředky lze libovolně mrhat. Kdo pověřil státního zástupce, aby podal odvolání proti rozsudku nad vyvěšenými červenými trenýrkami? Pane Nejvyšší státní zástupce P. Zemane, bylo odvolání podáno na váš příkaz? Nebo se státní zástupci domnívají, že budou soudů využívat ke svým účelům? Není takové odvolání ze strany státu zbytečné? Není to nerespektování moci soudní? Není to vaše vina, že se soudy cítí být zahlceny prací? Státní zástupci nemusí akceptovat rozhodnutí soudu? Mají lepší právnické vzdělání, nebo jen zneužívají právní předpisy? 

Neoddělitelnou součástí každého výroku soudu má být výrok o tom, kdo hradí soudní výlohy. Jestliže soud několik let řeší případ, kdy je obviněná občanka z toho, že úkolovala bezpečnostní službu, vyvstává otázka, jakou škodu tato občanka způsobila. Měla tato občanka pravomoc úkolovat zaměstnance bezpečnostní služby? Měl občan Dalík pravomoc jednat jménem republiky? Když soud odsoudil občana Dalíka, měl by současně rozhodnout, že veškeré soudní výlohy platí odsouzený. Bylo vinou odsouzeného, že „právní názory“ na jeho jednání se u jednotlivých soudů rozcházely? Nebo je to systémová chyba v justici?

Pro mne je to jednoznačné. Pozůstatky totalitního způsobu rozhodování soudců způsobují státu zbytečné náklady. Vinu za to nesou „občané s právnickým vzděláním“ na Ministerstvu spravedlnosti a v poslanecké sněmovně. Právnická lobby působí napříč všemi politickými stranami. 

Následující volby do parlamentu by mohly špatný stav v justici vyřešit. Stačí soudcům připomenout, že pravda (pravdivý výrok soudce) byla a v právních státech neustále je konkrétní veličina.

Navrhuji čtyři nové paragrafy do právních norem, které zajistí, že soudní procesy budou podstatně rychlejší, méně nákladné a hlavně spravedlivé:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

     1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

     2. Ústava, Listina základních práv a svobod,

     3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)

     4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

     5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje senát nejméně tří soudců. Jeho rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

První paragraf vyloučí části, které jsou v rozporu s vyššími právními normami. Dá pravomoc voleným samosprávám rozhodovat o věcech, za které zodpovídají. Zvolení zástupci budou pod ochranou soudů. Každé přijaté podání soudu je zpoplatněné. 

Druhý paragraf zabrání tomu, aby se republika dopouštěla trestných činů na bezúhonných občanech. O zbavení bezúhonného občana základních občanských práv musí rozhodovat několik soudců, aby se stát nedopouštěl trestných činů.

Třetí paragraf nedovolí zneužívání Občanského soudního řádu.

Čtvrtý paragraf zajistí dvoustupňové uspořádání soudnictví, jak to předpokládá Ústava.

Budou-li paragrafy akceptovány hlavními politickými stranami, pak tyto volby mohou po třiceti letech zdárně dokončit sametovou revoluci. Občané se budou moci úspěšně domáhat spravedlnosti u soudů, jak je tomu ve všech právních státech.

Voliči mají možnost ocenit postoj každé politické strany k danému problému.