Spravedlnost pod palcem

Poškozený občan nemá právo bránit se dostupnými prostředky. Podle názoru Ústavního soudu má jedině stát právo uveřejnit fotografii občana, který se dopustil přestupku.

Po sametové revoluci vlády s dobrým úmyslem zaváděly kapitalismus. Bohužel, všichni soudci byli vychováni v duchu totalitního systému. O nezávislosti jednotlivých soudců se v dobách vedoucí „úlohy komunistické strany“ mohlo diskutovat, ale výroky soudů se spravedlivým rozhodováním neměly nic společného. V zájmu zachování výhod pro „občany s právnickým vzděláním“ a starých struktur soudci Ústavního soudu rozhodují proti znění litery Ústavy.

V každé demokratické zemi platilo a platí, že svéprávný občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje. Je to napsáno i v Ústavě. V našich zákonech je svéprávný občan občanem druhé kategorie. Žádný zákon nezakazuje občanovi zveřejnit fotografii jiného občana, který se podle jeho názoru dopustit přestupku. Protože zveřejněný občan má právo se u soudu bránit. Ale zakazovat občanovi zveřejnit pachatele je ryze v duchu totality. Já, moudrý státní zástupce, tě potrestám za to, že jsi využil možnosti rychlého dopadení pachatele.

Není čas na to, aby se náš stát stal konečně právním státem?  Neměly by se současné volby do parlamentu využít k tomu, aby soudní procesy netrvaly léta? Aby byla spravedlnost zaručená pro každého občana?

Stačí k tomu málo. Do zákonných předpisů vložit několik paragrafů, které jasně vymezí práva a povinnosti soudců.

Třeba takto:

§ 1. Hierarchické uspořádání právních předpisů tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

  1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

   2. Ústava, Listina základních práv a svobod,

   3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)

   4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

   5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Domnívám se, že Ústavní soud by měl být novým zákonodárným sborem důrazně upozorněn na to, že výklad Ústavy sice náleží Ústavnímu soudu, ale obecné zákony matematiky a tisíciletá zkušenost v soudnictví v našich zemích by neměly být deformovány podle komunistických představ řízení státu.

Každá politická strana, která se uchází o vládnutí, by se měla k paragrafům vyjádřit. Pokud se nevyjádří, stav v justici jí vyhovuje.