Občané potřebují spravedlivé soudy

Úvaha nad některými rozhodnutími soudů. Soudci vyšších soudů se zbavují odpovědnosti za svá rozhodnutí.

Přenášejí zodpovědnost na soudy nižšího stupně. Ministr spravedlnosti nerespektuje nezávislost soudců, která plyne z Ústavy. Každý obviněný má mít nárok na dva zákonné soudce. Tím, že některá soudkyně nerespektuje "závazný právní názor" vyššího soudu, nečiní žádný krok, který by měl být trestán úředníkem (ministrem). Ústava jí zaručuje, že její rozhodnutí má být nezávislé, bez ohledu na právní názor jiných soudců. Po rozhodnutí  odvolacího soudu může rozhodovat dovolacího soud. Pořád bude délka řešení sporu podstatně kratší, než současné neustálé vracení sporu soudu první instance. A za rozhodnutí bude jednoznačně odpovídat konkrétní soud.

Kamarádi „občanů s právnickým vzděláním“ v zákonodárném sboru schválili pracovníkům Ministerstva spravedlnosti všechny výplody, které vymysleli, aby se stali skupinou nezastupitelných občanů. Okrádal vás telefonní operátor? V první instanci (když zaplatíte soudní poplatky) vás odkáže na ČTÚ. Už jste se tam domáhal? Nevadí, operátor vám prý nabídl vyrovnání a vy o tom nevíte. Naboural vás ze zadu  jiný automobil? Policie to řešila, vinu jednoznačně přiřkla viníkovi. Viník se obrátí na Dopravní inspektorát a zpochybní výrok policie. Případem se začnou zabývat „občané s právnickým vzděláním“ na Magistrátu. Ti si vás předvolají jako svědka nehody (i když jste řidič). Jednání odloží a žádné sdělení ani po 20 měsících neobdržíte. Zákonodárce přikáže, že daň z pozemků bude platit vlastník. Když nájemníkovi předložíte novou smlouvu, neakceptuje ji. Naopak, předloží smlouvu, ze které plyne, že nájemník může platit tím, že vám přiveze fůru hnoje. Když se s problémem obrátíte na soud, po zaplacení soudních poplatků vás soud odsoudí k zaplacení soudních nákladů nájemníka. K obsahu navržené smlouvy nájemníkem se soud nevyjádří.

Jestliže následující volby mají občanům přinést nějaký užitek, tak by se každá strana měla vyjádřit k mým návrhům na úpravu právních předpisů. Navržené paragrafy odstraňují nejhorší případy, které nám justice předkládá. Současný parlament nemá velký zájem na tom, aby se v justici něco měnilo. Jejich zájmem je, aby nadále byli zvolení do parlamentu. Ale to nejsou potřeby občanů.

Soudci z lidu, kteří zastupovali zájmy komunistů, nemají v Ústavě podporu. Znehodnocují osobní zodpovědnost soudců. Institut měl být dávno zrušený.

Aplikací následujících paragrafů by se nejen ušetřily značné státní náklady, ale současně by se republika stala právním státem.

§ 1. Hierarchické uspořádání právních předpisů tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

     1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

     2. Ústava, Listina základních práv a svobod,

     3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)

     4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

     5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Občané by měli porovnat, co jednotlivé strany v oblasti  spravedlivosti nabízejí, respektive k čemu se zavazují, když se stanou vládní stranou.