Obvinění

Úvaha. Ústavnímu soudu i jiným soudům vyhovuje, když se mohou zbavit zodpovědnosti za své rozhodnutí. Presumpce neviny. Presumpce pravdy. Právní stát.

Členové mandátního výboru se mají vyjádřit k žádosti policisty, aby vydali své kolegy do moci výkonné a povolili jejich vyšetřování. Toto vyšetřování má potvrdit nebo vyvrátit, zda došlo k trestnému činu. U běžného přestupku by poslance nikdo o takovou činnost nežádal.

Žádost, kterou vystavil „vyšetřovatel“ (státní úředník, podléhající ministrovi vnitra) je dokladem toho, že náš stát není právním státem. V právním státě musí každé rozhodnutí o vině, nebo rozhodnutí o pravdivém tvrzení rozhodnout soud. Pokud se stát obrací přímo na poslance, dopouští se (trestného) činu veřejné pomluvy jak poslanců, tak ostatních obviněných.

Když členové mandátního výboru schválí vydání svých kolegů a také některých občanů bez poslanecké imunity, dává moci výkonné takovou pravomoc, kterou ze zákonu nemá.

Každý občan má být chráněn před nezákonnými zásahy v jeho jednání mocí soudní. Naše soudnictví je deformované od doby totality. Tenkrát měl každý policista „pravdu“, protože občan měl povinnost respektovat tehdejší zákony.   

V právním státě otázku viny a pravdy má řešit výhradně soud. Předpokladem je, že soudci respektují literu Ústavy.

To naši soudci nemusí činit. Ústava každému soudci přikazuje (článek 82.) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

Každý soudce je nezávislý. Nestrannost žádného soudce nesmí nikdo ohrožovat. Ani soudce vyššího soudu nesmí ohrožovat rozhodnutí soudce soudu nižšího stupně. Z toho jednoznačně plyne, že soudce může daný spor řešit pouze jednou. Ústavnímu soudu i jiným soudům vyhovuje, když se mohou zbavit zodpovědnosti za své rozhodnutí, a přikážou řešit spor jiným soudem (zpravidla nižšího stupně). Proto soudní procesy připomínají hru ping-pong. 

Každé rozhodnutí soudu je typu A: žalovaná strana je vina.

Nebo B: žaloba se zamítá.

Jedná-li se o spor ve věci práva, výrok soudu je typu A: Žaloba je v právu.

Nebo B: žaloba se zamítá

Když soudce vynese rozhodnutí typu A, musí současně podle návrhu žaloby rozhodnout o výši trestu, nebo o splnění podmínek, které navrhla žalující strana. Současně musí vynést verdikt o tom, že veškeré soudní výlohy hradí žalovaná strana.

Když soudce vynese rozhodnutí typu B, současně musí vynést rozhodnutí, že veškeré soudní výlohy hradí strana žalující.

Nezávislost soudu nespočívá v tom, že soudce může rozhodnout jakkoliv. Ta spočívá v tom, že soudu musí být lhostejné, která strana se na soud obrací. Když soudce podle svého nejlepšího vědomí (znalostí) a svědomí (morálky) rozhodne, vynese svůj (jediný) nezávislý rozsudek. Musí ohodnotit předložené důkazy, nebo vynést spravedlivý (pravdivý) výrok. Z rozhodnutí soudce by mělo být zřejmé, zda rozhodl podle některého odstavce zákona, nebo podle svého svědomí.

K ověření pravdivého výroku slouží jednoduchá poučka. Výrok k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně sporu. Oba výroky musí být logicky správné. V matematice se tomuto důkazu říká důkaz sporem.

To, že se nějaký policista obrátil na poslaneckou sněmovnu, jen potvrzuje skutečnost, že náš stát není právním státem.