Právo pro každého
Principy demokratického státu by měly být zřejmé alespoň předsednictvu každé politické strany. Právní stát je o tom, jak se spravedlivě chovat ke každému občanovi.
Má-li demokratický stát správně fungovat, musí mít každá nově ustanovená vláda možnost, aby realizovala své cíle. Proto je bezpodmínečně nutné, aby vedoucí stávajících nejvyšších úřadů byli připravení na to, že musí svá místa uvolnit pro potřeby nové vlády. Stát není zaopatřovací ústav pro „zasloužilé úředníky“ nebo „zasloužené politiky“. Pouze prezident, členové Parlamentu, ředitelé NKÚ a ČNB nepodléhají moci výkonné ani moci soudní.
Funkci Nejvyššího státního zástupce stále „zastává“ úředník, vystudovaný v totalitě. Podle výkladu upravených právních norem není nikomu zodpovědný. Funkci nejvyššího prokurátora musí zastávat občan, který ctí principy právního státu, a mít odhodlání z republiky vybudovat právní stát.
Zbavení základních občanských práv skupiny poslanců ODS (kauza Tluchoř) nevedlo k přijetí takových kroků, které by vyloučily opakování. Nyní je veřejně pomlouván současný premiér. Státní zástupci se veřejně přou, a nejsou schopni poslat nasbírané důkazy soudu, aby mohl veřejně vznést obvinění, nebo důkazy zamítnout. Státní zástupci a opoziční politici porušují nařízení Listiny základních občanských práv: "Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno." Pouze soud je oprávněn k tomu, aby rozhodoval o primárním právu bezúhonnosti občana.
Předpoklad, že nejvyšší státní prokurátor sám odstoupí z funkce, je iluzorní. Svou funkci tento úředník neplní, protože jeho podřízení v Olomouci a Praze se řídí různými předpisy. Když se moc výkonná neřídí jedním zákonem, tak máme názorný příklad toho, kam až může justice dojít. Sdělovací prostředky mají zřejmě své informátory i mezi policií,
Funkce Nejvyššího státního zástupce musí být pod kontrolou nově vytvořené vlády. Musí umožnit levo-pravou, nebo koaliční vládu. Samozřejmě je plně v kompetenci každé vlády kdykoliv odvolat nejen Nejvyššího státního zástupce, ale každého úředníka, u kterého je podezření z nezákonné činnosti.
Každý státní zástupce dozoruje a řídí vyšetřování. V okamžiku, kdy je vyšetřování u konce, musí předložit kauzu soudu. Je lhostejné, ke kterému soudu prokurátor případ předloží, protože rozhodnutí každého soudce musí být spravedlivé, čili pravdivé. Výrok soudce k žalobci, je opakem výroku k žalované straně.
Soudce posuzuje žalobcem předložené důkazy. Má pouze dvě možností jak žalobu rozhodnout.
A: Může předložené důkazy zamítnout. Rozhodnutí soudce je v režimu utajení, proto nemůže dojít ke zveřejnění skutečnosti, že byl občan nespravedlivě obviněný. V takovém případě je povinností státního žalobce předat rozhodnutí soudu svému nadřízenému. Ten může nechat rozšířit důkazní materiál, a pod svým jménem podat kauzu jinému soudu.
B: Jestliže soudce uzná předložené důkazy dostatečné k tomu, aby zasáhla moc soudní, pak vyzve žalobce, aby složil vyměřené soudní náklady (pouze, není-li žalobcem stát) a zveřejní údaj o tom, že se stal zákonným soudcem obviněného. Dokud soudce nepotvrdí, že se trestný skutek stal, je obviněný „trestně stíhaným“. Když obviněný prokáže svou nevinu, musí výrok soudce být: „Žaloba se zamítá. Soudní výlohy žalované strany uhradí žalobce.“ Občan zůstává bezúhonným, následky musí nést žalobce. Milionové náklady za křivá obvinění státem, opět hradí stát. Proto státem obviněných a soudem osvobozených musí být co nejméně. Vláda jako celek zodpovídá za každou korunu, kterou od občanů na daních vybere.
Je bezpodmínečně nutné, aby soudce respektoval princip "vyloučení třetího". Mezi účastníky řízení nesmí být takový, pro kterého je výrok soudu lhostejný. Všichni účastníci sporu musí náležet ke straně žalující, nebo žalované. Tento princip byl v totalitě zrušený, a dosud je Občanským soudním řádem tolerovaný. Největší zásluhu na tom mají právníci, kteří vystudovali v totalitě, a seděli nebo stále sedí v Parlamentu.
Jak současnou situaci napravit, navrhuji v Dopise předsedovi vlády.
( https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727150 )
Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.