Pravda a důkaz sporem
Do nástupu totality (až do roku 1963) byl tento princip v zákoně definován takto: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.
Kdo rozumí česky, tak ví, že pravda pravdy je zase pravda. Ale rovněž nepravda nepravdy je také pravda. To je princip důkazu sporem.
Matematika v minulém století zavedla logické operátory, kterými lze stanovit, zda nějaký složitý výrok je pravdivý. Soudci nemusí znát moderní postupy, kterými lze ověřit pravdivost složitých výroků. Počítače to činí spolehlivě. Spravedlivě se soudilo už ve starověku. Zdravým selským rozumem lze hodnotit všechny soudní výroky.
V prvním kroku musí soudce vyloučit ze žaloby všechny účastníky sporu, kterým je výrok soudu lhostejný. To je princip vyloučení třetího, aby před soudcem byli pouze dva účastníci. Žalobce a žalovaná strana. Bohužel totalita naopak zavedla, že soudce může požadovat, aby byl do sporu povolán další účastník. V takových případech nelze mluvit o pravdivém a spravedlivém výroku soudce. Třetímu účastníkovi je právo přiznáno vždy. Při každém výroku soudce bude na straně práva. Normálně žádný žalobce nebude do žaloby přibírat osobu, které je lhostejný výrok soudce.
Soudce má pouze dvě možnosti, jak může rozhodnout. Pravdu může přiznat žalobci, nebo může žalobu zamítnout. Každý soud rozhoduje za úplatu, kterou stanovuje soudce. Je-li žalobcem stát, soudce soudní náklady nepředepisuje. Současným státním zástupcům (nebo jejich úřadům) by měly být naúčtované soudní náklady, které nesprávnou žalobou způsobili.
Je lhostejné, je-li žalobcem občan, instituce, nebo stát. Když soud přizná pravdu (právo) žalobci, pak výrok soudce musí být: "Soud uznal důkazy žaloby. (Žalobce je v právu.) Žalovaná strana splní tyto požadavky žalobce:....... Žalovaná strana uhradí žalobci soudní náklady."
Když soudce neuzná předložené důkazy, výrok soudce musí být: "Žaloba se zamítá. Žalobce uhradí veškeré soudní náklady žalované straně."
Když soudce vynese své rozhodnutí, již nikdy ho nesmí změnit. Podle svého vědomí a svědomí může nezávisle rozhodnout pouze jednou. Každé jiné rozhodnutí by bylo závislé na třetí osobě.
Když soudci rozhodují v porotě, musí být jejich rozhodnutí jednomyslné, aby byla pravda (právo) přiznaná žalobci. Z ekonomických důvodů se praxe kloní k rozhodování jedním soudcem.
V moha zemích je jednostupňové soudnictví. Tam rozhodnutím soudce spor definitivně končí. Naše soudnictví je dvoustupňové. Každý účastník sporu (žalobce nebo žalovaný) má právo podat odvolání k soudu druhého stupně. Soudci tohoto soudu by měli být zkušenější. Odvolání lze podat v době, kterou určuje soudce prvního stupně. Podá-li některá strana odvolání, pak se výkon rozhodnutí soudu prvého stupně pozastavuje do doby, dokud nerozhodne odvolací soud.
Státní žalobci jsou úředníci, kteří před soudem zastupují stát. Soudu předkládají výsledky pátrání příslušných orgánů. Mají stejná práva jako občané, nebo instituce. Soudce, který uzná předložené důkazy za dostatečné, stává se zákonným soudce případu. Subjekt se stává "soudem obviněný", dokud soudce nerozhodne a veřejně výrok vynese. S neveřejnými dokumenty se musí pracovat v patřičné míře utajení.
V totalitách platí, že panovník má vždy pravdu. To často vede k nespokojenosti občanů a obvykle k revolucím.
Pythagorova věta a Archimédův zákon musí platit v každém justičním systému. Moderátoři veřejnoprávních medií by to měli vědět.
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
Karel Januška
Volby 2021
Předpokládat, že příští volby do Sněmovny budou jednokolové znamená, že budeme nadále žít v právnickém marasmu.
Karel Januška
Právnický marasmus
Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby ve svých zemí aplikovaly její principy.
Karel Januška
Poručíme větru dešti
Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev ve Sněmovně. Množství větší než malé. Takovou republiku chceme?
Karel Januška
Volme s rozumem
Každý prosperující stát obvykle má soudy a soudce, kteří řeší problémy jeho obyvatel. Vztah mezi panovníkem a soudci určuje stupeň demokracie státu.
Karel Januška
SPOLU ve lži
Ideály založené na hliněných základech. Bez spravedlivého soudnictví nelze vybudovat právní stát. V právním státě je moc soudní mocí nejvyšší.
Karel Januška
Úvaha občanům republiky
Volby do Sněmovny vybírají nového premiéra a novou vládu. Každý svéprávný občan má jeden hlas. Ten odevzdává občanovi nebo politickému subjektu, kterému důvěřuje a akceptuje jeho politické cíle.
Karel Januška
Socialistický absurdistán
Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana..
Karel Januška
Mravní úpadek zákonodárců a soudců
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Karel Januška
Nemocná republika
Úvaha nad současnou politickou situací. Pravda a lidská práva by po volbách do Poslanecké sněmovny konečně mohly zvítězit.
Karel Januška
Nálezy Ústavního soudu
Logický rozbor jednání pléna Ústavního soudu. Každý "nález pléna Ústavního soudu" musí být jednomyslný. Kdyby Ústavní soud respektoval Ústavu, pak by každé rozhodnutí soudu muselo být spravedlivé.
Karel Januška
Nález Ústavního soudu
Nález pléna Ústavních soudců vyjmenoval z Ústavního soudu soudce, kteří nerespektovali pravidla demokracie.
Karel Januška
Právní marasmus a jeho příčiny
Jen v absurdistánu může mít demokratický stát dva ústavní soudy. Pavel Rychetský veřejnosti sdělil, že republika není právním státem.
Karel Januška
Povinnost současných poslanců.
Současní poslanci zneužívají svého postavení k osobním výhodám. Demokratický stát je založený na principu rovnosti občanů před zákonem.
Karel Januška
Volba totality nebo nové vlády?
Úvaha pro občany České republiky. Potřebujeme volby a víme koho budeme volit? Ústavní soud rozhodl, že dosavadní rozhodování některých soudů bylo nespravedlivé
Karel Januška
Volby do Poslanecké sněmovny.
Předseda Ústavního soudu Rychetský se domnívá, že jeho přítomnost v Ústavním soudu je nadále nezbytná. Soudy probíhají stejným způsobem, jako za totality.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.