Právní stát v nedohlednu

Moc soudní nerespektuje zákony a vláda neovládá své úředníky. Pokud nezasáhne moc zákonodárná, lepších časů se nedočkáme.

Parlament je plný osob "s právnickým vzděláním" a lékařů. Po sametové revoluci se právníkům podařilo vytvořit stát, kde se musí "platit dluhy", které definovali občané, vystudovaní v totalitě. Nyní nám budou nové zákony tvořit lékaři, protože zdraví občanů je na prvním místě. Pokud nezasáhne moc zákonodárná, lepších časů se nedočkáme.
Znění (paragrafy) Listiny práv: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné". "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu."

Na základě uvedených paragrafů se žádný soudce nesmí zabývat tím, jakého původu, vzdělání, či rasy je osoba, která se na soud obrací. Současný výklad právních předpisů pohrdá těmito zásadami.. Ústavní soudci si přisvojili pravomoc šetřit, zda osoba obracející se na soud má nespecifikované vzdělání právnického směru. Podle Listiny základních práv jsou si svéprávní občané před zákonem rovni. Má-li „osoba s právnickým vzděláním“ právo obrátit se na Ústavní soud, pak má toto právo každý svéprávný občan. Listina vylučuje možnost, aby se soudce zabýval tím, zda občan má nějaké vzdělání. Ústavní soud "nalezne" nespravedlnost, a přikáže jiným soudům, aby rozhodl spravedlivě. Povinností Ústavního soudu je zrušit všechny právní předpisy a postupy, které nespravedlnost způsobily, a vrátit řešení sporu tomu soudci, který nespravedlivý výrok vynesl. Předseda ÚS Rychetský tomu nechce rozumět. Ze soudních sporů se stává trapná hra ping-pong. Naše veřejnoprávní levičácká televize jménem Václava Moravce spokojeně přikyvuje.   

V současnosti chtějí někteří "také odborníci na všechno" vtělit do právních předpisů jakýs dodatek, který by je zmocnil nařizovat, jak se mají chovat  při koronavirovém nebezpečí. Domnívají se, že mají malé pravomoce, a po vzoru  právníků si chtějí zajistit obdobné výhody v právních normách. Přitom zdravotnictví bylo prioritou i v totalitě. Proto je tolik lékařů v zákonodárném sboru. 

Obecné soudy řeší otázku, zda žalobce má ve svém tvrzení pravdu. Proto existují pouze dva různé výroky obecného soudu: Žalobce je v právu, nebo žaloba ze zamítá.

Správní soudy nepatří mezi obecné soudy. Tyto soudy musí řešit vztahy jednotlivých správních orgánů. Musí určit, zda postupy správních institucí byly v souladu se zákonem.  Když správní soud označiil některá nařízení vlády za nezákonné, tak je zřejmé, že postavení správních soudů je špatné. Ministři (vláda) měli nejdříve požádat o posudek správní soudy o přípustnosti navrhovaných nařízení. Žádný obecný soud nesmí řešit konkrétní veličiny. Obecný soud řeší výhradně otázku pravdivosti žaloby. Je-li třeba odborného posouzení, obecný soud si vyžádá výklad soudního znalce. 

Zákony matematiky a přírodních věd jsou nedílnou součástí zákona. Jestliže některý soudce tyto zákony nezná (nebo špatně interpretuje), neměl by zastávat funkci soudce. Ústavní soud má povinnost bdít nad dodržováním Ústavy. Když nalezne nespravedlivý výrok soudce, měl by takový výrok napravit. Pouhé konstatování nikam nevede.

Soudci a státní zástupci ignorují presumpci nevinny. Bez existence trestného činu (nebo takového činu, který trestný čin dokládá), zbavují občany základního občanského práva svobody pohybu (případ Tluchoř). V lepším případě léta soudí bezúhonného občana, kterého někdy odsoudí (Dalík, primátor Svoboda, ministryně Parkanová). Skutková podstata trestného činu je pro některé soudce a státní zástupce cizí slovo.

Odvolání pozastavuje výkon rozhodnutí soudce prvního stupně. Soudce, který jednou o případu rozhodl, již nikdy nemůže o tomto případu znovu rozhodovat. Jiné rozhodnutí by bylo učiněné na základě cizí vůle, tudíž by rozhodoval závisle (podjatě). To Ústava zakazuje.

Vláda ustavená po volbách musí mít právo uskutečňovat cíle, kterými získala své voliče. Opozice má právo kritizovat kroky vlády, ale nesmí mít pravomoc znemožňovat vládnutí.

Soudci jsou na výsledcích voleb nezávislí. Jsou jmenovaní doživotně. Úředníci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a České národní banky (ČNB) jsou na výsledcích voleb také nezávislí. Naopak, ÚHOS je úřad, který musí respektovat rozhodnutí vlády. Nesmí zasahovat do smluv, které vláda učiní. Smlouvy musí plnit i vlády, které budou následovat. Samoizřejmě mají být vyměnění státní prokurátoři, protože stávající neplní cíle nově zvolené vlády. Automaticky by měli rezignovat, nebo vláda je striktně odvolat. Nesmí mít pravomoc rozhodovat o rozsudku soudce, protože nepochybně náleží do moci výkonné. Moc výkonná je v právním státě podřízená moci soudní.

Prvním krokem k tomu, aby se situace zlepšila, je přikázat všem soudcům, že nerespektování Ústavy soudcem nepřichází v úvahu. Zákony matematiky a nejnovější poznatky ze všech věd jsou nedílnou součástí zákona. Bez zásahu zákonodárců se nápravy nedočkáme.

Dovolil jsem si navrhnout potřebné doplnění a úpravu současných právních norem takové, které zaručeně vrátí republiku mezi právní státy:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
§ 3. V soudním řízení musí soudce vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.
§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
§ 6. Lichva je trestný čin. Vláda stanoví podmínky, kdy se půjčka stává lichvou.

Přijetím těchto "doplňků" Parlamentem se z republiky stane demokratický stát. Pravda bude nejvyšším kriteriem každého sporu.
Soudci, kteří nebudou soudit v duchu těchto doplňků, nemohou zastávat funkci soudce. K soudům se bude chodit pro spravedlnost. Trvání soudních sporů se podstatně zkrátí. Ušetří se náklady na soudní procesy i náklady za špatná rozhodnutí soudů. Přínosy do státní pokladny budou znatelné.

Obě komory Parlamentu by se měly návrhem zabývat. Pouhé jednání zákonodárců o naznačených problémech zaručeně zlepší právní jistoty občanů i institucí. Nová politická uskupení by se k návrhu měla vyjádřit.