Zarazil jsem se u tvého příkladu, kde tvrdíš, že Jedna strana má pravdu, a druhá strana pravdu nemá. Je to obdoba vinen – nevinen.

A teď si představ, že se zjistí, že lžou obě strany. Bývá to dost obvyklé.

To vaše jednoduché vidění se fakt v právu nedá použít. Představte si například, že existuje celá řada soudních procesů, kde není žalobce ani žalovaný a soud dokonce může takový proces zahájit sám, aniž se na něj někdo obrátí, pokud se dozví o rozhodných skutečnostech. Je jich dokonce tolik, že na to mají na soudech samostatné oddělení. Třeba když je nutné rozhodnout, kdo se postará o děti, o které se nemohou nebo nechtějí postarat rodiče, zbavení svéprávnosti, záležitosti nesvéprávných. Co na to ty vaše teorie ?

Nemá tuto povinnost stát? Starat se jak o občany tak děti?

Pane Januško - podle Vás lidé, kteří prohrají soudní spor fakticky získávají soudní náhrady, nebo to je prostě jenom váš pseudoargumentační nesmysl? Ještě jednou - panu Gottovi nebyla přiznána odměna za zastupování před soudem, protože tato odměna za zastupování náleží pouze advokátovi, notáři, daňovému poradci apod. Obecný zmocněnec, který zastupoval KG nárok na odměnu za zastupování nemá - pan Gott mohl soud požádat o přiznání náhrady ušlé mzdy pro tohoto obecného zmocněnce. Už jsem vám vysvětloval, že právní zastupování za účelem výdělku smí konat jenom zákonem vymezené osoby (jsou sdružené ve vybraných profesních komorách) - kdokoliv jiný zastupovat za účelem vlastního výdělku nesmí, šlo by o nedovolené podnikání. Smí však získat náhradu ušlé mzdy, o kterou přišel zastupováním místo konáním vlastního zaměstnání...

Ano, cituji:

Soudce Radek Paclík zamítnutí žaloby vysvětlil tím, že Gotta ve sporech nezastupoval advokát nebo daňový poradce, nýbrž obecný zmocněnec, jemuž v zásadě nepřísluší odměna. Tím byl v Gottově případu jeho ekonomický poradce. "Pokud se nechá žalobce zastupovat obecným zmocněncem, musí nést případné náklady tohoto zastoupení ze svého, neboť v takovém případě se nejedná o náklady účelně vynaložené," uvedl Paclík.

Zroj nemohu linkovat, diskuzni system mi to nedovoli, pry si redakce nepreje to, co jsem napsal (tedy link na zdroj u konkurence). Kazdy, kdo chce, si zdroj muze vygooglovat.

Pane Januško, vážím si Vašich názorů, ovšem obávám se, že se mýlíte. Vaše názory vycházejí z LOGIKY. Z matematické LOGIKY. Zapomínáte na to, že existuje ženská logika (ta s LOGIKOU nemá nic společného), ale v některých případech 100procentně platí a kromě toho, hledat jakoukoliv logiku v zákonech je nesmysl.

Dovolil bych si nesouhlasit. Ano, je pravda, ze nektere zakony nejsou moc logicke a nektere jsou ve vzajemnem rozporu. Ale pravni styl uvazovani (chcete-li pravni logika) ma k matematickemu uvazovani (matematicke logice) mnohem blize nez k bezne logice. Autor se ovsem casto dopousti zasadni chyby - tou je nespravna aplikace logiky. A to nemluve o tom, ze nechape pravni principy a pravni pojmy. Bohuzel si mysli, ze jeho "pravda" se neustalym opakovanim tehoz stane pravdou obecnou. To se jeste naceka.

Karle, nejenze pisete stale dokola bludy, ale ani u tech nove pouzitych veci si nedokazete zjistit fakta. Pisete, ze Blazek byl leta ministr spravedlnosti. Jenz on byl ministrem spravedlnosti 1 rok a jeden tyden

Navic neni pravda, ze soud rozhoduje pouze binarne - zalovany ma/ nema pravdu. Soud muze uznat i jen cast zaloby.

Takze doporuceni: piste do supliku

Ano, soud může rozhodnout podle svého svědomí. Musí to zdůvodnit. Odvolací soud rozhodnutí může stvrdit, opravit, nebo vynést své konečné rozhodnutí. Následovat může pouze opravné řízení. Ústava zakazuje soudcům něco přikazovat jiným soudcům. Vracet řešení sporu soudu, který již ve věci rozhodl, odporuje znění Ústavy. (čl. 82 (1))

Pokud se justice řídí podle zákonů matematiky.