Děkujeme za pochopení.
K35a17r32l53a 14N53o86v81á16k71o21v41á
Jedná-li se o spor, ve kterém je více účastníků, musí soudce vyloučit všechny, kterým je výrok soudu lhostejný. To je princip vyloučení třetího.
Zdroj: https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=714995
Co jste si to zase vymyslel za nebetyčný nesmysl ? Je-li ve sporu více účastníku, soud nemůže nikoho "vylučovat". Kdo je účastníkem na straně žalobce, je dáno - je to ten, kdo podal žalobu. A tento může klidně žalovat vícero subjektů najednou, to je na něm, i kdyby někoho žaloval úplně nesmyslně a tomu byl výsledek sporu skutečně zcela lhostejný. V tzv. nesporných případech, které může zahájit soud i bez návrhu (typicky opatrovnické věci) určuje kdo je účastníkem řízení zákon. Soud rovněž nemůže nikoho vylučovat, i kdyby třeba rodičům byl osud jejich dítěte lhostejný (a že jich je).
Princip vyloučení třetího je něco zcela jiného. Zákon o vyloučení třetího (latinsky principium tertii exclusi, či tertium non datur třetí není dán) je logický princip, který říká, že každý výrok je buď pravdivý nebo je nepravdivý; neexistuje třetí možnost.
Zákon je jedním ze základních axiomů platných v mnoha klasických dvouhodnotových logikách. V některých logických systémech však tento princip neplatí. Příkladem mohou být vícehodnotové logiky, např. fuzzy logika či intuicionistická logika.
A to je právě to - v právu se dvouhodnotová logika neuplatňuje. Což pochopit je zjevně nad vaše síly.
K96a55r53e36l 56J71a80n93u66š54k20a
Paní Nováková, ve sporu nesmí být nikomu výsledek sporu lhostejný. Soudce může rozhodovat mezi těmi, kteří jsou hmotně závislí na rozhodnutí. Buď soudní poplatky zaplatí žalobci, nebo žalovaná strana. Tak se rozhodovalo již v antice. Třetí strana by mohla mít prospěch u každé varianty.
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 662x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.
