Posté - vyvratitelnou právní domněnkou je předpoklad v občanském zákoníku, že otcem dítěte je manžel ženy, která dítě porodila (ta je podle NOZ matkou dítěte). V případě, že onen manžel tátou toho dítěte fakticky není, tak může u soudu předložit důkaz opaku, kterým prokáže, že otcem dítěte není. Tím důkazem opaku (tedy důkazem opačné skutečnosti, než je předpokládána zákonem) může být třeba lékařská zpráva o neplodnosti muže, nebo třeba letenky a doklady o tříměsíčním ubytování na služební cestě na Havaji, zrovna v době, kdy dítě mělo být počato.... nebo samozřejmě DNA test.

Tedy, jak dokáže pochopit i dítě základní školy (vyzkoušeno v praxi):

- důkaz opaku je důkaz opačné skutečnosti oproti té, kterou zákon předpokládá. Vyvratitelná domněnka je důkazem opaku vyvratitelná (tedy prokáže se opak předpokládané skutečnosti), nevyvratitelná domněnka není důkazem opaku vyvratitelná (jinak řečeno, pro právní posouzení věci je skutečný stav irelevantní, podstatný je stav předpokládaný zákonem).

Proč se s tou domněnkou v právu počítá? Protože je to tak společensky žádoucí. Umíte si představit kolik mezilidských vztahů by poškodilo, kdyby se dokazovalo otcovství dítěte a zákon ho nepředpokládal? Navíc - stát by se například v tomto případě vměšoval do natolik intimních informací, že je lepší vytvořit domněnku s možností jí v nějaké časově vymezené lhůtě vyvrátit. Možnost, nikoliv povinnost.

Že jste mi "věnoval" článek plný vašich obvyklých nesmyslů mě nijak netěší.

Nicméně do blázince vás neposílám. Kdyby měli být v psychiatrické léčebně všichni, kdo se vyjadřují k věcem, kterým vůbec nerozumí s pletou si základní pojmy, pak by nám ty léčebny nestačily.

Takže chcete-li ze sebe dál dělat veřejně hlupáka, je to vaše věc. Nikomu to neubližuje a dost lidí to pobaví

Ano, dost lidí zapřemýšlí.

pletete si pojem s průjmem

V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Zákon tím vyslovuje obecnou zásadu, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, a že tedy pouhá třeba i závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, nestačí k tomu, aby nebyla považována za prokázanou.

Pokud moje znalosti stačí, a to nejsem "člověk s právnickým vzděláním", tak důkaz opaku nemá nic společného s zněním rozsudku, tak, jak vy neustále uvádíte.