Kompetence státních zástupců

Rozhodnout o vazbě má v současnosti soudce, ale musí o ni požádat žalobce. Takový logický nesmysl vyplodili naši zákonodárci. 

Je-li občan ve sporu se státem, tak stát má možnost zasáhnout do uvalení vazby na občana. Jak jednoduše vládnout, když mohu do rozhodování soudu zasáhnout. Stát si vyhradil možnost zasahovat do žaloby, aby ji mohl podle své potřeby upravovat.

Proto navrhuji, aby o vazebním stíhání rozhodoval výhradně senát soudců. Tříčlenný senát by mohl být dostatečný, ale nutnou podmínkou uvalení vazby je jednomyslné rozhodnutí tohoto senátu.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje senát nejméně tří soudců. Jeho rozhodnutí musí být jednomyslné.

Nezbytným příkazem pro spravedlivý průběh soudu je:

 § 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

Dvojinstanční uspořádání vidí Nejvyšší a Ústavní soud v tom, že nadřazený soud vyjádří svůj „závazný právní názor“, a soud prvního stupně má povinnost rozhodnout nikoliv podle svého právního názoru, ale podle názoru nadřazeného soudu. Což činí ze soudce nižšího soudu pouhou figuru, která musí poslouchat nadřazený soud, bez ohledu na pravdivost rozsudku. Nejenom občan, ale také soudci prvního stupně jsou pouhými figurami, kterým soudci vyšších soudů mohou nařizovat.

Proto je nezbytné, aby právní předpisy obsahovaly:

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Domnívám se, že přesné vymezení termínu „Zákon“ (§ 1), podle kterého mají soudci rozhodovat, usnadní práci mnoha soudcům.

 Jak by měly úpravy vypadat jsem popsal v úvaze Zvítězí pravda v justici? 

Čas na volební agitace se chýlí ke konci. Ale ještě je dostatek času, aby se představitelé politických stran k akceptování návrhu vyjádřili. I pro budoucí poslance může být můj logický rozbor činnosti soudů užitečný.